Září 2011

Deníčková pauza

23. září 2011 v 9:00 | Marcel
Na týden se odmlčím, odjíždím pomoct s jedním kursem na vysočinu. Jen doufám, že v průběhu těch šesti dní se nestane nic, co by stálo za zaznamenání do deníčku. O víkendu na baru žádná práce moc nebude, nynější skupinka pije nejvíce horkou vodu - včera večer asi 30 litrů v 55 a čtyři piva. Vypadá to, že všichni poslušně splachují a na postelích neskáčou. Talže nezbývá než doufat a další příspěvek bude na začátku září.

Provozní hukot

22. září 2011 v 21:48 | Marcel
Máme sice po sezóně, ale dnešní den byl fakt hukot. Musím začít tím, že se Ivči podařilo přes krátké vlastnictví stříbrné karty Makra získat zlatou kartu s možností závozů. Dva týdny zpět u nás byl obchoďák z Makra dohodnout podmíky, minulý týden jsme podepsali smlouvu a v úterý udělali objednávku.
Protože v pátek odjíždím na 6 dní pryč, vrhli jsme se s Matějem dneska na dříví. Matěj vstával pro něj ještě v noci, už v 9 hodin a od desíti byl u mne. Těsně před desátou přijelo se závozem Makro. Trochu problém byla hromada dříví před bránou, ale řidiči to evidentně nevadilo a několik minut pauzy uvítal. Po odklizení dříví mohl vjet do dvora a vykládali jsme. Ve chvíli, kdy jsme s Matesem nosili zboží a Ivča nad dodákem kontrolovala položky, vjelo do dvora auta od Nowaca, kde bereme už celöu sezónu chlazené a hlavně mražené zboží. Páni řidiči si vesele popovídali, my převzali zboží a já pořád pošilhával po hromadě rozdělaného dříví, protože odpo má najet 55 hostů a chci to mít uklizené. Auta odjela, ukládání do lednic a mražáků taky zabralo několik mnoho minut a když jsem vyšel ven ze skladu, přijel Prazdroj se závozem piva... Tady to bylo rychlejší, vyložili jsme, vrátili prázdné sudy a... Šup zpět ke dříví... Tam jsem skončil se řezáním a štípáním o půl čtvrté a o hodinu později přijeli hosté. Naštěstí jsou náchylní k čaji, takže před večeří vypili 20 litrů horké vody, do které si dali své nebo naše čaje... A k tomu asi čtyři piva... Dolili jsme horkou vodu a večer byl v klidu... Vařila Ivča s tetičkou Lídou, já jen dochucoval čínu. A právě jdu provést posledníé kontzrolu baru, ale obávám se, že budu opět odpovídat na otázky typu, jaké čaje nabízíme...

Narozeninový víkend

19. září 2011 v 11:31 | Marcel
Kamarád Jarda si u nás objednal oslavu významých kulatin, půlstoletí na světě. Už v pátek přijel s několika kamarády na kole z Písku, ženušky dorazily coby konvoj s náhradními díly a suchým oblečením v autech a výjimečně se nesplnilo, že nejlepší večůrky jsou v předvečer toho plánováného. Mnoho lidí potvrzuje, že 30. prosince jsou vydatnější večírky než na Silvestra. Poseděli jsme asi do půlnoci, zahráli pro nás od letního dobrodružství na holandské plachetnici novou karetní hru Makalu a šli spát. Sobota ale byla výživná. Příprava oběda a rautu na večer, už dopoledne páteční skupinka hrála volejbal a ve slunečném počasí měli žízeň, postupně najížděla další a další auta... Pivo teklo proudem, připravil jsem si "prasegril", na večer se v něm budou ohřívat předuzené šunkové kýty. Půjčit petanque, ukázat bezpečnost v lanovém centru, natočit pivo, připravit jídelnu (večer přijedou muzikanti), chvilku popovídat s kamarády... Večerní raut a s ním probíhající zábava byly vydařené, muzikanti úžasní (frontman hraje v doprovodné kapele Pavla Bobka). U některých písní (například titulce k filmu Pelíšky) mi běhal mráz po zádech, zněla úplně jako originál.
S postupem času večírek gradoval, slavící partička byla k neutahání a ve třiceti lidech padlo 26 lahví vína, skoro 200 piv a mnoho bavoráků, poněšických likérů, becherovky a rumů s kofolou... Okolo čtvrté hodiny jsem začal uklízet, aby Ivča za chvíli mohla v jakž takž uklizené jídelně chystat snídani. Po sprše jsem těsně před svítáním byl v posteli.
Se snídaní to nebylo nijak urgentní, velmi se osvědčil Ivčin nápad - připravit silný vývar. Šel na dračku a vzápětí i Ivčou premiérově vařený guláš.
Navíc opět vyšla objednávka počasí - původně hlášené přeháňky byly přeloženy na neděli a sobota byla slunečná, teplá až horká, večer oproti tomu studenému pátečnímu úplně báječný. A lehký deštík přišel až v neděli v podvečer, dávno poté, kdy po poledni odjížděly poslední páry s předpokladem, že kolem poledne nebudou nikde policejné hlídky a kdy si téměř střižbou určili, kdo bude řídit...

Zvířata

15. září 2011 v 21:04 | Marcel
Nechce se mi věřit, že jsem zase seděl dvě hodiny na traktorové sekačce a sekal trávu. Roste jako v džungli. Na druhou stranu to byl relax po pětihodinové práci se dřevem - nařezat, převézt, uložit a něco předtím ještě naštípat....
Nicméně před traktůrkem a předevčírem i před strunovkou utíká strašná sposta zvířátek. Některá bohužel neutečou, ale i tak... Asi jsem na vlastní oči viděl rozdíl mezi ropuchou a skokanem hnědým - ropucha by určitě tak daleko nedoskočila. Po létě jsem zase viděl mnoho vosích hnízd v zemi, ty jsem zahrnul a udusal. Stejně se asi mrchy dostanou na povrch jinudy. Na sluníčku se vyhřívají ještěrky a nějaký malý hádek, ale slepýš to asi nebyl. Všichni zdárně utekli - a já úspěšně ucuknul včas. To se nedá říct o šnecích a slimácích. Ti jednak neutečou úplně rychle, pak nejsou vidět a slimáky nešetřím. U slimáků je jen blbé rozšlápnout je na betonu nebo kachličkách, dost to klouže...
Na traktůrku pravidělně prudí hovada, ty už asi umrzla a nechávají mne teď na pokoji. Když vypnu motor užívám krásného křiku jiřiček, které se shlukují a chystají na odlet. Jeden z posledních problémů, který nemám vyřešený, ale ani ho snad řešit nechci, je rozdíl mezi vosou a včelou. Obě jsou pruhované, bzučí a píchají, tak proč hledat rozdíly, ne?

Věrní pomocníci

13. září 2011 v 20:03 | Marcel
Jak už jsem psal, používám při práci mnoho pomocníků. A většinou to nejsou synové...
Zdědil jsem traktůrek se sekačkou - ten zlobí, protože často nebere trávu do koše a zůstává na louce. Na druhou stranu, kdyby se měla všechna tráva sebrat netuším, kam bych ji všechnu sypal. Sedět na traktůrku jako Forrest Gump a kroužit po pozemcích až čtyři hodiny, mě nebaví. Jezdím po loukách jako rolba na ledě, tupě sleduju trasu a nic... Ale mnohdy prostě není vyhnutí.
Sestra prodala dům a od ní máme malou sekačku - bez pojezdu, ale seká. ... darovanému koni. Díky, sestřičkoMrkající. Pak jsem si spoustu věcí pořídil, z těch největších křovinořez a motorovou pilu. U obou jsem věrný značce Husqarna a myslím, že jsem udělal velmi dobře. Motorovka jede neuvěřitelně spolehlivě, lehce ji lze nastartovat, není úplně těžká, prostě spokojenost. Navíc mě práce s pilou baví, hned můžu vidět výsledek,. I když dělat s ní třeba šest hodin denně bych asi nezvládal. Stačí mi tak tři až čtyři hodinky obden a jsem krásně unavený, jako svého času po kvalitním tréninku. A pak mám ten křoviňák, po práci s ním taky jde práce hned vidět, takže patří mezi mé oblíbené. Sice vždycky vypadám, jako bych zneškodnil velkého mimozemšťana plného zeleného hnisu, ale voda vše spraví. Dneska jsem s křoviňákem zase obešel celý statek a posekal vše, co bylo potřeba a kam se se sekačkama nedostanu. Tráva a nesmrtelné kopřivy sice už nebyly tak vzrostlé jako před několika týdny, konečně to vypadá, že přestává růst. Dneska mi to vše trvalo dvě a čtvrt hodiny (vzpomínám na naše obecní zaměstnance, kteří Zvoli na střídačku s křoviňákem u pasu brázdili celé léto). O kvalitě značky Husqarna jsem se přesvědčil na vlastní kůži - jedna nádržka u pily i motorovky vydrží zhruba na hodinu práce. Šel jsem doplnit šťávu do křoviňáku, vzal kanystr s barevným benzínem (smíchaný s olejem), doplnil a šel sekat. Po pár metrech škyt, škyt a chcíp. Nechápu, snažím se nastartovat znovu a nic. Není možné, že by se pokazil a jdu se přesvědčit, že jsem natankoval správně - nakonec nic jiného doma nemám, ale nic jiného mne nenapadá. Pod pergolou je onen kanystr a "hups", kanystr je pětilitrový, je v něm barevný benzín, ale nějak více žlutý. Bodejť by ne, když je to směs do ostřikovačů, kterou jsem včera koupil a většinu nalil do auta. No nic, vylil jsem ji z nádrže, nalil benzín, párkrát motorek protočil a ten naskočil a další hodinu jel snad ještě lépe, než před "pročištěním". Takže Husqarnu můžu jen doporučit - ještě že tady nemám zakázáno používat reklamu Usmívající se.

Nedělní rádobyklid

12. září 2011 v 9:49 | Marcel
Po rušném a pracovním týdnu, kdy jsme dostěhovali věci ze Zvole, tady je vynosili na půdu, já měl ve čtvrtek cestu do Jindřichova Hradce na soud coby svědek a pátek jsme strávili ve Zvoli předáním domu jsem v sobotu, abych se nepřeseděl, vrhl na dříví. Z přivezených 53 metrů jsem udělal první část - výhodou je, že většina se nemusí už dále štípat, ale jsou to kulatiny, které mohou jít rovnou do kotle. A pak zase tráva, roste jako na cizím a je potřeba sekat. Taky mě dost dráždila díra ve stropě v obývýváku, tak jsem ji zaštukoval. V neděli jsme si řekl, že si dám volnější den. Přesto ale bylo potřeba sekat trávu a dodělat jednu urvanou prohnilou polici v kuchyni, odpolende ale už nic... Člověk míní - porouchal se ventil ve splachovadle, hodinu jsme se s ním trápil, pak jsem zavřel přívod vody a nádrž se bude doplňovat postupně, než ventil vyměním.
Pak jsem se vydal na diváka na Honzův fotbalový zápas v Olešníku. Honza chytal druhou půli, to už za stavu 0-2 a kluci to neotočili. Zoufalý výkon, nikomu jako by se nechtělo, když už se dostali před branku nebyli schopni ji trefit. Ani na jedné straně. Myslel jsem si, že horší pokoukání nemůže na fotbale být. Honza mě ale už předem ukecal, že pojedeme na ligu do Budějovic, kde hraje Baník. A co hůř, nechal jsem se přemluvit, že půjdeme do ostravského kotle mezi fandy. Původně jsem chtěl být jen poblíž kotle a koukat na fotbal a sledovat Honzu, ale to se nedalo. Místa bylo málo a fandů Baníku nečekaně moc - zvláště, když museli přijet přes celou republiku. Když na mě už ve třetí minutě do půl těla svlečený hejsek amplionem řval:" Ruce nahoru, slyšíš, dej ty ruce nahoru!!" a po chvíli :Kolem ramen, kurva chyť se kolem ramen", přidalo to na mém negativním pocitu. Uznávám, že povzbuzování bylo intenzivní, fandové vkuse hnali své hráče dopředu, ale mimo můj pocit příjemna. Po dvaceti minutách to uznal i Honza a odešli jsme po domluvě s "ochranou sektoru" jinam. Nevěřil bych, jak složité je dostat se z jednoho sektoru do druhého. Přes tři "šéfy ochrany" se to povedlo a mohli jsme se nerušeně dívat na fotbal. No, fotbal, dorostenci v Olešníku se aspoň často dostali do šancí. Byl jsem rád, když ta tragikomedie s názvem ligový zápas skončila.
A večer jsem si užíval krásného úplňku, s chutí jsem popíjel nefiltrovanou unětickou dvanáctku, kterou jsme dostali od našich sousedů, a z taškařic jako ligový fotbal jsem zase vyléčený...

Zvole je uzavřená kapitola

10. září 2011 v 10:10 | Marcel
V pátek jsme definitivně ukončili životní kapitolu s názvem Zvole. V pátek jsme novým majitelům předali klíče od dveří, garáže a poštovní schránky, podepsali předávací protokoly a sepsali žádosti o převedení elektřiny a vody na nové majitele. Zastavili jsme se u několika kamarádů a ... Nasedli a odjeli do našeho už skoro rok skutečného nového domova. Trošku pateticky jsme se rozhlédli po místě, který do tohoto dne mohl být označován také za domov, vzpomněli na pořádané akce i to, co tady po nás zůstane. Těší mě, že toho není tak málo. Kromě věcí, které jsou na očích každému, jako třeba baskeťácké koše před domem, dětské hřiště na návsi, dopravní zrcadla a další jsou to pak samozřejmě a hlavně kamarádi. Ti jsou teď už jen jediným poutem ke Zvoli. Jsme za ně rádi. Jo, ještě vlastně jednu dočasnou vazbu mám - musím ještě zaplatit poslední hypoteční splátku...

Dostěhovávání se

7. září 2011 v 15:59 | Marcel
Povedlo se nám prodat dům ve Zvoli a s tím se musí uzavřít i kapitola stěhování. Věděli jsem, že máme v domě ještě kuchyňskou linku, kus šatny a něco na půdě. Objednali jsme si avii na odvoz a poprosili kamaráda Radka o pomoc při nakládání. Celé úterý jsem demontoval linku a šatnu, odmontovával poslední věci a snášeli jsme s Ivčou zbytky z půdy. Podle mne zbytečné hadříky na děti a jiné serepetičky, smrtelné ale byly kartony obkladaček a kachliček. Z půdy po příkrých schodech dolů, pak ven před dům a nakonec do auta. Avie byla dost plná, my úplně vyřízení. Některé skříňky z kuchyně byly dost těžké a když jsem je na statku vykládal a s Matějem nesl na půdu, byly ještě těžší. A vedle toho ony serepetičky, které se přestěhovaly z půdy ve Zvoli na půdu na statku... Úklid nábytku urychlovala obloha, pár minut po úklidu poslední části začalo pršet.
Ale máme hotovo, přestěhováno, teď už jen stačí vybourat starou linku tady a překopat kuchyň tak, ať tam sedne naše ze Zvole, koupit nový sporák do velké kuchyně, tu pak vykachličkovat a prý ještě sestavit nějaké staré skříně, které jsem rozložil před asi šesti lety... Tak si přeju hodně štěstí.

Díra ve stropě

6. září 2011 v 7:53 | Marcel
Dopoledne si Honza všiml, že přímo uprostřed obýváku máme na stropě mokré kolečko ve tvaru tenkého prstence. V době veder a bez dešťů, divné. Večer se dívám a prstenec je silnější. Nedá mi to a jdu na půdu, podle komína od kamen poměrně jednoduše poznám, kde by měla díra být - a z půdní podlahy / stropu obýváku vede asi půl metru vysoká novodurová trubka. Posvítil jsem do ní a je v ní polystyrén a od pohledu je mokrý, i když všude okolo je sucho. Protože na něj rukou nedosáhnu beru do ruky smeták a chci zjistit, jestli je polystyrén čerstvě od něčeho mokrý. Jemně do polystyrénu zatlačím a... Špunt lehce propadl a dopadl v obýváku na zem asi půl metru od ležící Ivči. Takže máme ve stropě díru. Podezření, že se nějakým způsobem do roury vymočily kočky vylučuju čichovou zkouškou. A protože dneska dost pršelo a na půdě je sucho opravdu nechápu, jak se voda do roury dostala. A na mně je díru ve stropě ucpat a zazdít.

Neděle večer

5. září 2011 v 9:18 | Marcel
Máme za sebou víkend, kdy u nás proběhly tři akce najednou. Ve čtvrtek večer přijelo 10 majitelů labradorů a retrívrů i se svými miláčky a měli u nás soustředění a výcvik (ti, kdož mě znají tuší, s jakou radostí jsem poslouchal třídenní vytí psů přivázaných nebo zavřených a čekajících na svůj výcvik). V pátek večer přijeli na soustředění florbalisté z Chodova. Ti u nás bydleli a jedli a trénovat jezdili do Týna, kde je superkrásná hala. A na páteční večer byla u nás objednána oslavka narozenin pro 10 lidí. Takže celkem kvapík, ale vše proběhlo bez zádrhelů a v neděli po obědě jsme trošku uklízeli, já dospával dvě noci na baru, proběhl malý sportík a byl tady večer. A tady mne zarazilo, jak jsou některé věci časově náročné.
Prali jsme povlečení a pak věšeli - tohle normálně nedělám, ale potřeboval jsem se probrat na čerstvém vzduchu, tak jsem pověsil dresy po florbalovém tréninku a jednu pračku povlečení. Pak jsem šel udělat finální úklid baru, vyčištění trubek, domytí sklenic a vlastně i jejich posbírání ze stolů a parapetů. Obešel jsem pokoje, zavřel otevřená okna, zamkl dílnu, sál, apartmány a hospůdku a ejhle, dvě a půl hodiny utekly jako voda.
Na závěr večera chvilku žolíky s Honzou a pozdně večerní film už nedávám a jdu spát...
Tento týden mě čeká demontáž kuchyně a šatny ve Zvoli a zkraje příštího týdne předání domu novým majitelům. Tak jsem zvědav, co nás potká...)))

Duch statku?

1. září 2011 v 9:22 | Marcel
Poslední den prázdnin, Honza zdárně zvládl reparátem z angličtiny postup do dalšího ročníku a večer jsme si všichni sedli k jedné námi dlouho nehrané hře. Po poměrně dlouhé době jsme byli všichni čtyři v klidu a pohromadě. V jednu chvíli, kdy se hra zúžila pouze na Matěje a Ivču a my s Honzou měli chvilku čas, jsem šel naproti na bar Ivči pro panáka a Honzovi pro banánek. Všude ticho, proto jsem slyšel, jak před vchodem do bytu směrem k průchodu někdo jde. Napadlo mne kam, když já se už vracím a můžeme pokračovat. Kroky ve štěrku byly poměrně zřetelné, vyšel jsem z baru a volal jsem, kam že ten někdo jde. Bez odezvy, i když jsem postupně volal všechny tři. Hmm, měl jsem trochu stáhnuto a šel do bytu, kde všichni tři seděli nad hracím plánem a živě diskutovali. A ani pes nebo kočka to nebyli. Neměl jsem úplně dobrý pocit, odehrál jsem svůj tah a že jdu zamknout dveře a vrata. Když jsem procházel kolem dílny, něco tam bylo jiné - nakoukl jsem a blikala blikačka na kole. Přitom s Honzou víme, že jsme oba včera po tenise blikačky vypínali a dneska jsem byl v dílně dost dlouho a ničeho jsem si nevšiml. Ano, blikačka se mohla zapnout ve chvíli, kdy kola na sebe sklouzly a trochu spadly, ale to by se blikačka musela zapnout dvakrát, protože interval blikání, který byl zapnutý, funguje právě až po druhém stisknutí čudlíku. No nic, vypnul jsem světlo, zamknul a šel domů. Pro dnešek to stačilo, ale předevčírem Matěj prý seděl venku a na společných sociálkách spadlo prkýnko a spláchlo se... Aspoň že ten někdo ví, že se má pořádně splachovat! Tak uvidíme, co ještě tady zažijeme.