Červen 2011

Nečekaná návštěva

30. června 2011 v 15:34 | Marcel
Ve včerejším vedru jsme se rozhodli aspoň trochu vyčistit vstup do rybníka od vodních rostlin. S Ivčou jsme šli na nahato, Honza si nechal boxerky a hráběmi a vidlemi jsme ven tahali zelené mokré něco... Ivča se zaposlouchla a ptá se :"Nepřijel někdo?" Nic jsme s Honzou neslyšeli a dále tahali nánosy rostlinstva. Po několika minutách Honza, stojící na mole, jen pronesl: "Někdo přece jen přijel..." A na kraji louky stála paní a koukala na nás. Ivča se tedy oblékla a šla se zeptat, co by si přála. Po chvíli už zase byla zpět, jednalo se o účastnici jedné akce a přijela se domluvit ohledně zvláštního jídelníčku. A omlouvala se, že nás vyrušila...
Dneska jsem poprvé dělal seno, hrozil déšť a poprvé nebyl nikdo třetí, kdo by seno s Ivčou naházel na půdu... Tak jsem musel vstát od krásného tenisu ve Wimledonu a házel vidlema jako o závod, vítr si hrál se mnou i se senem, ale nakonec jsme vše ještě před deštěm stihli. Přemýšlel jsem u toho, od čeho je odvozeno slovo sedlák - napadlo mě jedině od slovíčka sedlo, ale to mi zase nesedí, to by byl kovboj, ne? nebo jak to vlastně je?
Na týden odjíždím na jachtu do Holandska, takže další výštické perličky až kolem 10. července.

Dalších pár obrázků

28. června 2011 v 12:00 | Marcel
Pokusím se obejít klasické vkládání fotek přes blog a dávám odkaz na několik fotek, které jsem vyfotil a uložil. Na adrese https://picasaweb.google.com/112424772754527860657/Denicek2862011?authkey=Gv1sRgCM-fkuLPncaLiAE# můžete vidět ohlédnutí za zimou, úchvatné hry slunce při východu i západu a Ivču na koni v kožíšku. Další fotky jsou z předělávání kuchyně - vybourali jsme starou elektroinstalaci a dělali novou, veškerý nábytek z kuchyně musel ven a objevili jsme například myšičku, která chtěla prolézt mezi elektrickými dráty a nepovedlo se... Bourali jsme okýnko do jídelny - když už se má prášit, tak pořádně. A přidal jsem po jedné fotce ze stavby mola a z ukládání sena na půdu - Ivča s její kamarádkou Andreou se chopily vidlí a pracovaly.... A taky jeden pohled na druhou část našich lanových atrakcí v lese. Dneska mi dorazila poslední část napínáků, tak budu pokračovat v přípravě lanových atrakcí. A co se nepodařilo nám s Ivčou povedlo se majiteli Pilase - vykoupat ho v našem rybníce. Pilásek zpočátku do vody nechtěl, ale pak si jí užíval.

Fotky

25. června 2011 v 20:30 | Marcel
Tak se mi nějak nedaří načítat fotky, vždey zhruba jedna za týden. Poskytuju aspoň pohled na téměř dostavěné molo. Jak jsem psal o těšení tak mě to fakt bavilo a užíval jsem si. Jen to sluníčko bylo neúprosné... V závěru mi pochybělo šest prken, které jsem už dodal, ale naše nové molo podobné ranveji má tuhle podobu.

Robota na panském

23. června 2011 v 18:19 | Marcel
Souběžně u nás jsou žáci čtvrté třídy na škole v přírodě a druháci z táborského gymplu. Včera za námi přišli gympláci s tím, že by nám rádi s něčím pomohli a tak pod vedením pana profesora svezli seno z louky a naházeli nám jej na půdu. Necelých dvacet študáků mělo hotovo za necelou hoďku, my bychom se s tím trápili půl dne.
Na dnešek měla škola v přírodě, jejíž celý program motivovaly paní učitelky pobytem ve středověku a soubojem čtyř rodů, v plánu čtyři různá zaměstnání. Všichni si tak postupně vyzkoušeli zbrojařinu (výrobu řemdichů, štítů, cepů a dalších zbraní), šperkařinu (vyráběli krásné náramky a náhrdelníky), třetí skupinka vždy batikovala trika a čtvrtá měla robotu na statku, práci na statku. Uvažovali jsme o náplni vždy na hodinu a pak jsem vzal motorovou pilu a prořezal borovice podél cesty okolo našeho pozemku do lesa. Některé větve byly nízko a další spousta jich byla suchá. Větve jsem sundal a nařezal, oklestil jsem je a děti špalky vozily a ukládaly pod střechu a dlouhé větve mi nosily a já je sekal na menší kusy. Hodina a půl práce s motorovkou a další hodina a půl se sekerou, kdy mi malí "nevolníci" nedali ani na chvíli oddechnout. Pak jsem byl rád, že náš zvon volal všechny k obědu. První skupinka byla maximálně výkonná, odpolední pak uklízely zbytek větviček a poslední pak čistila stáje. Udělali spoustu práce a pochopili, že robota nebyla úplně taková sranda. Zprvu některé bavila ale s postupem času bylo slyšet a hlavně vidět, jak aktivita rychle upadá.
Protože mi nějak nejde načíst fotky, dávám první - študáci zabíhali lanové atrakce v lese, byl to na ně pěkný pohled.

Další nové zkušenosti

21. června 2011 v 12:30 | Marcel
Na víkend k nám přijely děti ze soukromého dětského domova a my pro ně dělali program, pořady na sebe navazující na téma hledání pokladu. Jednalo se o úplně novou cílovou skupinu, se kterou jsme neměli zkušenosti. Děti ve věku 10 až 16 let, které vyrůstají ve své komunitě bez rodičů. Po vystoupení z aut se většina z nich vrhla na cigarety a nutně si potřebovali zapálit. Určili jsme tedy místo ke kouření a já viděl i dvanáctileté slečny, jak zkušeně vypalují... U pořadů někteří z nich nebyli schopni udržet dlouho pozornost, na druhou stranu třeba na nově postavených lanových atrakcích si pomáhali, radili, byli motivováni k překonání překážek a úžasně se do řešení zabrali. Víkend zdárně proběhl, několik vrchovatě plných popelníků jsme vysypali, nedopalky na zemi nebyly, poklad byl nalezen a dětem se od nás nechtělo. Dokonce lákaly naše kuchařky, ať jim jedou vařit do domova...
Jeden ze sousedů, Karol, nám dovezl trámy na základní konstrukci mola a společně jsme ji sestavili. Karol je úžasný člověk, skoro bych řekl lesní muž. Jmenuje se Karol Lesný a jeho firma má název Lesný & Forrest... Včera jsem po pás ve vodě usazoval kratší příčné trámky a stahoval dohromady konstrukci, dneska se chystám na šroubování desek, aby bylo molo použitelné. Čeká mě krásná práce se dřevem a hlavně bude dílo hned vidět. Dubové trámy, modřínové desky, co více si přát. Karol udělal trámy o trochu delší než byly, konstrukce vypadá jako ranvej nad vodou. Odpolende něco nafotím, ať máte taky vizuální představu.

Síla přírody

16. června 2011 v 8:10 | Marcel
V rámci podzimního setkání s našimi instruktory proběhla půldenní brigáda, kdy jsme stavěli ohradu pro koně a kůly pro přívod eletřiny do ohradníku. Pokácel jsem na našem pozemku u rybníka rovné olše, vyvrtali jsme dírydo země a kůly jsme usadili. Bez betonování, jen jsme kolem udusali hlínu. Včera jsem šel krmit koně a co nevidím - kůly, na kterých je připevněn vysokonapěťový kabel napájející ohradník obrazily, jsou na nich zelené lístky. Stejně tak kratší rohové kůly v ohradníku. A to jsme si říkali, jak je možné, že bříza, ze které jsme 30. dubna udělali májku, má stále ještě zelené větvičky na špičce. Je opravdu neuvěřitelné, co vše příroda dokáže.
Včera mi dorazily poslední části k natažení lan na nízké překážky a v podvečer jsem se vrhnul na jejich stavění. Kluci jsou pryč, byl jsem na to sám, tak jsem se zase pěkně vyškolil. Na spodní lana máme specialitu - ocelová lana s opletem, takže se neprověsí a mohou viset bez úprav celou sezónu. Dneska lana dodělám, těším se na to a pak vyjedu na rybník, abych usadil bójky. Tím bude možno další část mých plánů s okolím odškrtnout.
Jen kdyby ty dny nebyly někdy tak krátké... Často se totiž do těch krásných a vznosných plánů vtlačí něco jiného. Jako například v úterý, kdy přišla po víkendu uklízet Marcelka a zjistili jsme, že nelze otevřít dveře na pánské sprchy. Stejný případ jako onehdy u sklepa. Vlezl jsem do sprch oknem a malou škvírkou mezi futry a dveřmi po chvíli zjistil, že je zlomený jazýček od kliky, který zasahuje do futer. Po vyplavení dešti a následném vytírání se větralo s otevřeným oknem i dveřmi, průvan dveře zabouchl a tím úderem se zlomil jazýček. Podařilo se jej vyšťourat, ale třičtvtě hodiny bylo zase v háji. Ale nestěžujeme si, líbí se nám tyhle nové výzvy a jsme spokojeni.

Zelené peklo

14. června 2011 v 13:16 | Marcel
V zimě nás trápily bílé sračky a teď pro změnu zelené peklo. Časté deště způsobují poměrně rychlý růst trávy a já jsem rád, že velkou část našeho pozemku spásají koně. Další část sečou kluci na traktůrku a zybtek je na ruční sekačku nebo strunovku. Tu jsem vzal do ruky dnes a necelé dvě hoďky se s ní procházel okolo statku. U příjezdové cesty bylo obzvlášť zarostlo, tráva, kopřivy, bodláky a další nepříjemná zeleň. Po dosekání jsem se na sebe podíval a připomněl jsem si film Man in black... Kdo jste jej neviděli stejně jako já (stačily mi jen ukázky), jednalo se o skupinku lidí bojující proti mimozemšťanům. Ve chvíli, kdy je rozstříleli, bylo všechno okolo pokryto zeleným slizem. Něčím podobným jsem byl pokryt já po odložení strunovky. Bylo toho tolik, že jsem se neodvážil jít domů do sprchy, první očista musela být provedena pod hadicí. Jsem zvědav, za jak dlouho se zase budu muset vrhnout na boj se zeleným peklem...

Nečekaný víkend

13. června 2011 v 11:20 | Marcel
To, že přijde víkend, jsme věděli. Na poslední chvíli však klient zrušil příjezd a my měli nečekaně volno bez hostů i v sobotu a neděli. No, volno, jak se to vezme. Uvolnil se prostor pro mnoho stále odkládaných činností, navíc na sobotu odpolende se nečekaně nahlásil na návštěvu kamarád ze Zlína, takže ani jsme se ani nenadáli a sobota nám proklouzla mezi prsty. A díky kamarádovi jsme šli spát už několik hodin v neděli...
Na tu jsem se rozhodl naplánovat první větší práce v lese, přípravu dříví na topnou sezónu. Vyrazili jsme ve třech, s Honzou a Matějem, s sebou motorovou pilu, sekery, traktůrek na odvoz dříví. Kácel jsem označené stromy, porcoval je a společně jsme dříví odnášeli na hráz k traktůrku. Přesvědčili jsme se, že práce v lese je fakt neskutečná dřina, zvláště když předtím prší a les je pod hrází rybníka a část je silně podmáčená. Po čtyřech hodinách práce jsme byli nejen neskutečně špinaví, ale po poslední várce dříví jsme seděli u traktoru a popadali dech k naložení posledních polen na vozík. Odpoledne pak muselo být relaxační, kluci do toho plnili povinnosti do školy a my rádi přivítali na odpolední kávičku Ivetu s Pavle, bývalé sousedy a kamarády ze Zvole.
Tak ani nevím, jestli si takhle představuju volný víkend ...

Někdy jako v knize

9. června 2011 v 8:10 | Marcel
Tento týden byl v televizi dvoudílný film Den Triffidů. Četl jsem i knihu, film byl zpracován pěkně, přestože jsem viděl jen půl jednoho dílu. Hlavní zápletka je v tom, že lidé se dívají na krásnou zelenou záři na nebi a do druhého dne oslepnou. Ne všichni záři pozorují, ale většina ano a z těch vidoucích se pak profilují "osobnosti". Triffidi jsou rostliny, které člověk pěstuje pro svůj užitek, ale jsou to rostliny jedovaté a samohybné. Takže nastalého zmatku využijí a utečou z rezervací, množí se a zabíjejí... A lidé pak musí být opatrní směrem k nim, ale teky k sobě navzájem...
Proč jsem se o filmu rozepsal? Včera pozdě večer při zamykání dveří jsem si uvědomil, jak jsem si dokázal zautomatizovat spoustu činností a nepotřebuju k nim světlo. Na noc raději zamykám dílnu, kotelnu, bar, sklady, sál. Při kolečku za tmy s klíči v ruce nebo kapse už ani nepotřebuji vidět, který klíč potřebuji. Vím, jaký má klíč přívěsek nebo kde ve svazku je. Do ničeho nenarážím ani v průchodu mezi dílnou a kotelnou, na dvoře mimo pergoly a stromu není do čeho... Na druhou stranu, jestli to nebude tím, že tohle večerní kolečko podnikám vždycky já...
Včera jsem asi opravil světlo v průchodu k apartmánům. Světlo je na čidlo a občas svítí a občas ne. A jako na potvoru, když tam potřebuju projít, většinou k apartmánům, někdy od večerního rybníku domů, tak nesvítí. Stejně jako včera večer. A když jsem se vracel z apartmánů, kde jsem zapnul elektriku z důvodu nahřátí vody pro ve čtvrteční hosty, svítilo. Takže další extra elektrikářský kousek - pokud není nahozena elektrika v apartmánech, nesvítí ani světlo na příchod k nim. No, proti gustu...

Ze střípků

7. června 2011 v 9:53 | Marcel
O víkendu jsme s jedněmi účastníky v rámci jejich instruktorského výcviku natahali v lese první část lanových překážek pro děti. Přál bych si, aby tam vydržely celou sezónu, tak snad se nenajde žádná dobrá duše, která nám od nich pomůže. Poslední dny byly příjemné, hosté skvělí a těšíme se, že budou jezdit další pdoobné skupinky.
Vyskytnou se ale i výjimky. Vypozorovali jsme, že i hosté z "vyšších sociálních sfér", lidově zvaní zavodáři, jsou u nás i se společnými sociálkami v pohodě. Objednatel má z toho obavy, ale samotní lidé si nedělají s ničím problém a zažívají rádi něco jiného než doma. To daleko horší jse skupinka "z paneláku". Vybavuju si dvě situaces, které souvisí s tímto typem lidí. Jedna paní překvapeně přišla s výtkou: "Vy nedáváte každému ručníky? Já svůj nemám, počítala jsem s ručníkem tady..." Nebyl samozřejmě problém, stačí říct a ručník požadované velikosti je k mání.
Druhou situací je pak moment, kdy v pondělí při úklidu povlečení Ivča zjistila, že nám chybí jedno pěkné a kvalitní prostěradlo...
Pořád říkám, že lidé jsou různé...

Zabydlování se

3. června 2011 v 11:18 | Marcel
I sedm měsíců po nastěhování žijeme pořád částečně v krabicích. Jedná se ale hlavně o knihy, obrázky a nepoužívané šanony. Obrázky postupně rozvěšujeme, teď se chystám umístit nad okna garnýže...
Včera jsem se vrhl na výrobu knihoven do obýváku. Police můžeme umístit do dvou báječných míst. Jedno je ve výklenku v silné zdi a druhé je v "podloubí" za sedačkou. Nakoupil jsem spárovky (dřevěné desky široké 40 centimetrů), lakoval a vrtal díry pro držící lišty. Některé díry jdou jako do másla, některé cihly jsou poctivě vypálené a moje hodně stará vrtačka má co dělat. No a pak jsou místa, kde vrtat prostě nejde, stěny jsou asi ze železa... Řeším alternativně držícími sloupky, ale druhý problém nastává ve chvíli, kdy pravoúhlé desky chci umístit do lichoběžníkově řešených stěn... Kreslím na desky, ořezávám, brousím, zkouším, znovu kreslím a ořezávám.... Dobrá věc se nakonec podařila a ani k tomu nemusela být užita úplně hrubá síla. Police drží, knihy se umisťují a já ze svého dlouhého seznamu prací škrtám jednu řádku.

Plovoucí podlahy

2. června 2011 v 8:53 | Marcel
V úterý nás zastihl přívalový déšť a krupobití. Pozorovali jsme provazy vody a krupobití a čekali, až vše přejde. Večer šel Honza do velké kuchyně pro jídlo a nedošel - "Proč máme v kuchyni moře?" byla velmi podivná otázka. Voda s jemným bahýnkem pokrývala celou podlahu a my pak přes hodinu vytírali. Ve studni je přepad a ten se přeplnil a pravděpodobně trubkou kolem netěsnícího přívodu vody do kuchyně nám ji déšť s bahnem vyplavil. Asppoň tam bylo jediné mokré místo na stěně. Později jsem odnášel kartony do kotelny a ... Stejná situace. V kalužích stály promočené kartóny na podpal, na betonu jemné klouzavé bahýnko. Nevytírám, jen otevírám všechny dveře a větrám. Tady natekla voda ze dvora, který je špatně vyspádovaný. Vrcholem ale byl pozdější večer, kdy jdu do společných sociálek a všech šest místností je taky pod vodou. Chodím z jedné do druhé a nechápu, kudy se tam voda dostala. Nikde není kanálek, záchody i umyvadla jsou suché... Vytírání necháváme na druhý den. Matěje za světla napadlo, že vodorovná čára nečistot na vnější zdi sociálek znamená úroveň hladiny vody, která tam natekla z vyvýšených částí dvora a pod zdí pak prosákla dovnitř...
Ráno vezu Honzu do školy a pak jedeme s Matějem rovnou na nákupy a v jednom místě příjezdové cesty je povrch komunikace nějaký divný. Než si stačím uvědomit čím je zvláštní, lítá kolem auta sposta bahna. Pod silnicí je zatrubněný potůček a při velkém množství vody ji trubka nestačila pobrat a voda se vylela z dost hlubokého koryta a valila se s bahnem z polí přes silnici... V Olešníku mají některé domy zničené zahrádky, vytopené sklepy, je bahno na silnicích. A to pršelo jen necelé dvě hodiny.