Květen 2011

Léto jako vyšité

31. května 2011 v 20:30 | Marcel
Včera byl u nás elektrikář, protože nám zničeho nic přestalo svítit světlo nad vchodem na toalety a to je v noci velmi nemilé. Zkoušel jsem přijít na kloub věci sám (jak říká můj tatík, mám nejvyšší možné vzdělání v oboru...), ale protože nebyl proud ani ve vypínači, dále jsem to neřešil a zavolal odborníka. Ten dlouho situaci zkoumal a prohlásil, že je to divné, protože do vypínače nejde ani fáze ani nula. A kde se stala chyba nemůže zjistit. Dohodli jsme na natažení nového kabelu. A to dnes udělal a zase svítíme.
Já se vrhnul na vyčištění vstupu do rybníka. Před měsícem jsem postříkal rostoucí rákos nějakým doporučeným přípravkem, rákos opravdu uschnul a já dnes přes tři hodiny trhal kořeny rákosu a sbíral ze dne maximu nepořádku. Odvezl jsem dva plné vozíky mokrého svinstva a sám smrdím jako... No, bahňák smrdutý by mohl závidět.
A protože vedro bylo čím dál větší usedl jsem do stínu a vyčkal příjezdu našeho všeuměla Ivana z Olešníka, protože mi na traktůrku praskla nějaká hadička a vytekl mi všechen benzín. Ivan svou pověst potvrdil a traktor během chvíle zase zprovoznil a já pronikl do dalšího taje... Sotva Ivan odjel zatáhlo se a začala průtrž mračen. Z vedlejší vesnice volá nový kamarád Honza, že je u nich krupobití a jestli máme něco, co by kroupy mohly venku rozbít , ať si to schováme. Rozhlížím se a nic, Ivča autem odjela nechat si narovnat záda, takže to nevyřeším. Až ve chvíli, kdy začaly první kroupy jsem si uvědomil, že nemáme přikrytou nadělanou štěpku. Vyběhl jsem ven jen v trenýrkách a můžu říct, že kroupy masírují úžasně. Po přikrytí štěpky jsem ještě zaběhl na apartmány zavřít okna a zkontrolovat sál. Promočený a namasírovananý pak koukám z okna na proudy vody z okapů. Léto s vedrem i bouřkou jak se patří, jen co je pravda.

Ostrá zkouška

31. května 2011 v 9:06 | Marcel
V minulých deseti dnech jsme si vyzkoušeli fungování na plné obrátky. Měli jsem ubytované postupně tři skupiny a když jedna kolem poledne odjela, rychle jsme uklidili a začali přípravu na další, která dorazila ten den večer. Vše se povedlo, zvládáme s přehledem. Nutno říct, že s pomocí dvou sil na úklid, ale jinak to nepůjde a to víme. V neděli po odjezdu třetí skupiny jsme padli a odpočívali, začal pro nás krátký víkend.
Pondělí už bylo pro mne ve znamení výměny prasklých tašek na střeše. Zvládli jsme ale jen část, přestože jsme měli půjčený dlouhý žebřík. Když jsme ho ale roztáhli a postavili zjistili jsme, že fouká tak silný vítr, že nejsme schopni s ním jakkoli manipulovat a spíše posunuje on nás. Takže jsme se vyzkoušeli výměnu na snadno přístupné střeše a vrhli se na jiné práce.
A odpo jsem konečně vyzkoušel nově zakoupené věci na koně. Před třemi týdny mi byly pořízeny rajtky a přilba (ano, na kolo bez přilby nesednu, ale na koni jsem se čtvrt roku proháněl prostovlasý...). A v minulých třech týdnech si Ivča brala na vyjížďky buď kamarádky nebo hosty. Až včera jsem zjistil rozdíl mezi klasickými kalhotami a rajtkami a musím říct, že ke to dost znát. Na vyjížďce jsme poznali i tvrdohlavost koní - když se rozhodnou, že do na louku nevlezou, tak prostě nevlezou, i kdybychom se na hlavu stavěli... Dlouho si nedali říct, nekonec nás přestali trápit a pomaličku se rozešli. Začínám taky poznávat krásu cvalu, sílu koně, která vás žene po louce nebo cestě rychle dopředu, těžko popíšu. Musí se to vyzkoušet. Kdo by byl do mne řekl, co? Ani já bych na sebe ještě před rokem nevsadil, že budu na koni pravidelně jezdit. Ale všechno je jednou poprvé, ne?

To bylo rito...

28. května 2011 v 9:51 | Marcel
Na baru lze potkat různé lidi. Na víkend u nás byla skupinka lidí s programem zaměřeným na meditace. Na začátku pobytu se jedna paní zastavila u barové "šlágrlišty" (ceníku) a podivila se, že máme pouze dva druhy bílého, dva druhy červeného a jedno růžové víno. Vysvětlil jsem ji, že v tom nemůžeme mít moc peněz a že jsme vybrali to nejlepší, co jsme mohli a že podle požadavků skupiny není problém nabídku rozšířit. Ona mi řekla, že pokud tady budou jezdit oni, že klidně můžeme nakoupit hodně vína.
Druhý večer přišla na bar a povídala si s kolegy, že má narozeniny a pak udělala objednávku - jednu láhev růžového a dvanáct skleniček... To se fakt odkopala...

Před třemi lety mi kamarád Radek ze Zvole poslal naskenovanou stránku z časopisu s článkem o celosvětovém dni sousedů. Zjistili jsme, že je to svátek klouzavý a že se slaví poslední pátek v květnu. Ve Zvoli byl vždy aspoň důvod někomu zavolat nebo udělat večůrek. Nápad se mi zdá jako správný fór, potkáváme se pořád méně a tohle může být správný důvod. U nás na statku ho slavíme na dálku, nejbližší sousedé ze statku Jednota tady bývají jen občas a pak v létě a další sousedi jsou tři a více kilometrů daleko...

Bez elektřiny a pak s plnými záchody

25. května 2011 v 6:52 | Marcel
Včera nám vypnuli eletřinu, jednalo se o plánovanou odstávku, na kterou jsme sice byli připraveni s hrnci a barely plnými vody, ale nebylo to příjemné, protože máme u nás školu v přírodě. Vařilo se na poslední chvíli, ale vše se zvládlo. Problém ale je, že bez proudu ani nezalejeme kytky. Máme vlastní studnu s výbornou vodou, ale v ní je čerpadlo a to bez elektřiny nečerpadluje. Musím to řešit, protože v zimě navíc je problém s čerpadly ženoucími teplou vodu z kotle do systému. Už se mi to stalo a když jsem vyprazdňoval kotle, cítil jsem se jako dělník u vysokých pecí. Stačí půl hodiny bez proudu a kotle jsou vytopeny na 100°C a tlak stoupá a stoupá. Nejen ten v kotli ale i můj... Řešením je externí benzínový nebo dieslový agregát pohánějící v případě potřeby jen čerpadla.
Dnešní ráno by bylo krásné, kdyby nepřišla Ivča a po náznaku, že máme nepříjemnost jsem pochopil, že se chystám na holčičí záchody. Opět jsme strávili na záchodech s Matějem dvě hodiny a opět to bylo malým splachováním a velkým množstvím nahromaděného papíru. Pořád přemýšlím, jak tomu předejít, ale nic mě nenapadá. Přitom ze záchodů je to k výpusti do stoky asi 3 metry a péro, kterým odpad čistíme, má asi 10 metrů a vleze se do trubek celé. To zase někdo stavěl hlavou, ach jo.
Příjemné ale je, že jsme zahájili koupací sezónu v rybníku, voda je úžasná a líbí se i Pilasovi, našemu staršímu koni. Lebedí si v rybníku zatímco Jolana, Ivčina klisna, se vztëká a do vody za žádnou cenu nechce. Kdo chce kam...

Sezóna je tady

24. května 2011 v 7:38 | Marcel
Naskočili jsme do sezóny, na prodloužený víkend jsme měli vyprodáno - 54 lidí a po jejich nedělním dopoledním odjezdu přijela večer škola v přírodě. A protože začínáme fungovat každý den, domluvili jsme si závozy potravin přímo na statek.
Prvním dodavatelem byla pekárna v Dřítni. Ivča byla vše domlouvat, paní majitelka ani nechtěla živnosťák, jen IČO a po prosbě, jestli bychom se mohli domluvit na fakturaci od začátku nasmísto zkušební platby v hotovosti, i když jsme noví zákazníci, paní odpověděla, že samozřejmě, že fakturují čtvrtletně.... Velkorysá nabídka, ale požádali jsme o měsíční faktury... Druhý den ráno pak dorazilo pekařské auto a dovezlo nám přepravku vzorků!!! Neskutečně dobré rohlíčky a koláčky, to si zase budou u nás hosté pochvalovat snídaně. A taky že jo, navíc nemusím já nikam jezdit.
Druhým přímým dodavatelem je Nowaco, zaváží nám mražené a chlazené potraviny. Mrazící avie nám přivezla hromadu kartonů a mražák, abychom měli potraviny kde skladovat. Mražené ovocné a masové knedlíky hned přišly vhod, protože v pondělí a ve středu nám vypínají dopoledne na čtyři hodiny elektřinu z důvodu oprav a my musíme pak během hodiny udělat dětem oběd.
Tento týden máme do kuchyně pomocníka. Dan, syn paní učitelky, studuje gastronomii a tady má získat aspoň nějaké zkušenosti. Včera s Ivčou vařili knedlíky, po zapnutí elektřiny v poledne přivedli k varu vodu a Ivča začala knedlíky házet do hrnce. Normálně knedlíky padnou ke dnu a vyplavou až ve chvíli, kdy jsou uvařené. Tyto však plavaly rovnou. Ivča se divila, jak je to možné a Dan pak zareagoval:"No, leda že by ty knedlíky byly už uvařené a ohřívaly se na páře..." A měl pravdu, chytrý kluk. A pak že se nemáme co učit navzájem... Když nám navíc povídá třeba jak vařit omáčky, do kterých jsme se sami zatím nepustili.

Google není vše

18. května 2011 v 19:51 | Marcel
Včera večer jsem se vrátil celkem pozdě, byl jsem v Praze vyřizovat poslední formality ohledně minulého zaměstnání a nakládal jsem jednu z posledních částí stěhování. Chtěl jsem se ráno trochu vyspat a to vždycky nějak smrdí...
Jak to asi dopadlo, Ivča vstávala poměrně brzo (asi kolem půl 7) a od té doby jsem se převaloval. Před osmou vešla do pokoje a po rychlém přání dobrého rána mi oznámila, že jediná nyní ubytovaná paní chtěla odemknout apartmán a zevnitř zalomila klíč v zámku. Prima budíček. Umyl jsem se a vlezl do apartmánu oknem s kleštěmi, abych se pokusil klíč vytáhnout. Nepovedlo se a protože jsem fabku nikdy neodvrtával a zalomený klíč neřešil a navíc jsem nechtěl hledat zámečníka, sedl jsem k počítači a začal googlit. Než jsem si přečetl nějaké rady dostal jsem seřváno, že si sedím u počítadla a neřeším zalomený klíč... Po přečtení rad, na které bych taky asi přišel sám, ale ne 20 minut po probuzení, jsem si vzal jehlu, nožík a náhradní klíč a šel k zámku zvenku. Zasunul jsem náhradní klíč, abych se pokusil zalomený zbytek vytlačit a ... Odemknul jsem... Žádné drama se nekonalo a já byl za vítěze... Stačí to prostě zkusit od nejjednoduššího řešení - viz nahozený jistič v sobotu)))
Na oběd jsme byli pozváni ke kamarádovi kousek za Písek a já se rozhodl jet kus předem na kole a Ivča mě po nějakých 25 - 30 kilácích nabere do auta. Trápilo mne ale, že jsem ještě pořád nenašel rukavice na kolo a jak jsem na ně zvyklý, jet bez nich je nějaké divné. Rozhodl jsem se spáchat asi pátý pokus o nalezení. Na půdě ani ve skříních opět nebyly, napadlo mne ještě jedno místo. Krabice od bot, která byla nadepsána "Rukavice". Tam měl Honza své fotbalové brankářské. Krabice leží celou dobu v obýváku mezi zbytkem nevybalených krabic. Otevřel jsem ji (přísahal bych, že taky asi popátíé) a byly tam... Zase to nejjednodušší řešení. Takže mám další potvrzené ponaučení, nehledat nic složitého ale jít od kořenů...

Jaro se vším všudy

16. května 2011 v 10:58 | Marcel
Tak snad už konečně máme jaro a teplo. O víkendu jsem ještě topil, ale snad už opravdu naposledy. Naopak začíná příprava na příští zimu. Chystám si dříví, mám v lese povoleno kácet vybrané stromy a vytahovat padlé. Z čištění náletu děláme štěpku (takové malé dřevěné špuntíky z větví a stromků do průměru 5 cm) a tu sušíme, abychom ji taky mohli prohnat komínem. Ještě mě čeká opravy střechy, na několika místech jsou bobrovky popraskané nebo chybí, ale zatím nemám dostatečně dlouhý žebřík. A to vše už se dá dělat v lehkých kalhotách nebo šortkách a triku.
Taky se nám po statku prohánějí vlaštovky. Lepí si hnízda a provádějí nálety po dvoře. Mnoho lidí si řekne - nic moc, ale pro nás je to dobrá zpráva. Vlaštovky budou požírat otravný hmyz, takže my je tady vidíme rádi.
Musím na den a půl do Prahy, ukončit svou osmnáctiletou cukrovinkovou kariéru, ale už se těším, až budu zítra večer zpátky. Nějak mi to město začíná vadit, ty spousty aut, shon, honění času... Ne že my bychom tady neměli kvapík, ale nemusím se dívat, jestli přitom neskočím pod auto. Dobrou stránkou jízdy do Zvole a Prahy je, že uvidím pár kamrádů.

Pátek 13. a sobota skorotřináctého

15. května 2011 v 20:48 | Marcel
Po delší době zase zatápím, protože na víkend přijíždějí maminky s miminkama. Maminky budou jógovat a miminka budou v péči našich instruktorek a Matěje coby au-pairek... Při zatápění se opakuje stará historie, po hodině topení je teplota u sto stupňů, tlak prudce stoupá. Půl hodiny běháme s Matějem po statku a odvzdušňujeme systém, protože někde je vzduchová bublina. To však nepomáhá, proto vybírám kotel a nechávám ho vychladnout. Po dvou hopdinách, které máme zpestřené montováním věšáčků a čudlíků v kuchyni zatápíme znovu... Že je večer sál prý přetopený a větrá se v něm přecházím mlčením a degustací nového vína na baru...
V sobotu ráno připravujeme snídani a nastane situace, při které si vzpomenu na pohádku "O statečném oováři" v hlavní roli s Pavlem Křížem. Jsou tam dvě situace, kdy silák kovář ohne strážím halapartny a prohlásí pro mne často používanou větu: "A nedají si říct a nedají..." Ivča totiž na snídaji připravuje různé čaje do džbánů a já ji několikrát upozorňoval, že skleněné džábány nejsou z varného skla. A v sobotu ráno ukázalo, že fakt nejsou, Jedna konvice praskla a horká voda se přes desku stolu vylila Ivči na džíny a stehna nad koleny. Výraz v jejím obličeji se nedá popsat, nicméně než jsem stačil natočit studenou vodu, byly džíny dole a Ivča upalovala pod hadici, já následně pro Panthenol. Vše dopadlo dobře a Ivča nemá puchýře ani žádné další následky opaření...
Poslední část je k pousmání se, protože maminky byl u oběda nakonec spokojené. Navíc nechodily pravidelně úplně včas. Poprvé jsem se jel podívat na Honzu, který chytá fotbal za jeden budějovický tým. Prohra 0-7 po katastrofálním výkonu v obraně hodně mrzela, ale po příjezdu domů mi Ivča s ledovou tváří sdělila, že máme velký problém v kuchyni. Zhrozil jsem se, ale naštěstí jen na chvíli. Prý velký sporák šel jen nahřát a nefunguje, celý oběd musel být vařen na malém plotýnkovm sporáku a oběd měl zpoždění půl hodiny. Podruhé jsem si vzpomněl na kováře Mikeše a zeptal se, jestli zkotrolovala jističe v rozvaděcči. Odpověď NE znamenala řešení. Stačilo však zajít k rozvaděči a nahodit jeden jistič... Snad to bude poučení pro příště... Kdyby ale aspoň zavolala, ale mám stále více pocit, že mobilní telefony jsou více využívány jako budík nebo textový komunikátor.....

Ještě jednou kde vlastně jsme-:))

11. května 2011 v 22:09 | Marcel
Po třech měsících jsme zavedli návštěvní kroniku. Vím, že ne úplně každému je příjemné psát před odjezdem něco chytrého do knihy hostitelů, ale byl bych moc rád, kdyby se v naší kronice zachovaly jedinečné hlášky nebo události, které tady lidi prožili (například můžu nabídnout nový drink - tekutou kofilu. Kdo chce ochutnat, jsem na baru připraven...). A už po několika týdnech je kronika pestrá díky situačním fotkám a taky právě díky oněm událostem.
Minulý víkend, po výpravě do středověku, byl v kronice zápis: : "Pokud jsem dosud nevědě, kde se nachází middle of nowhere (pro maminku a další neanglofily to znamená střed ničeho), zjistil jsem to ve Výštici. Rod z Bubákova"

Beru to jako lichotku a vyznamenání od rodu z Bubákova, protože právě tohle jsem hledali...

Občasný návštěvník, nyní vítaný

10. května 2011 v 6:23 | Marcel
Už jsem se zmiňoval, že na našem rybníku jsou občas k vidění labutě. Ty migrují mezi pěti rybníky v blízkém okolí a když jsou na našem kocháme se a užíváme sijich přítomností. Posledně jsem nestihl vyfotit, kterak labuťák naháněl dvě labutě. Jeho let pár centimetrů nad vodní hladinou byl úžasný. O velikonocích k nám zavítala i volavka a naši hosté ji mnohdy poprvé viděli ve volné přírodě. A týden po velikonocích, když jsme pořádali akci pro 30 rodičů a dětí, za námi přišli tatínci, že nad rybníkem viděli obrovského ptáka, nějakého dravce. Myslel jsem si, že se jedná o káně, které z blízkosti vypadá opravdu velké. Radikálně tvrdili, že káně určitě ne. V novinách jsem se dočetl, že největšími pytláky na jihočeských řekách a rybnících jsou kormoráni, tak jsem přišel s druhou varuiantou. Ta byla schůdnější, ale souhlasu jsem se nedočkal. Tak jsem plácl, že to musel být jedině orel...
V pondělí přijel na kávičku vždy vítaný pan starosta a já mu o tomto ptákovi říkal. Jeho odpověď mě zarazila: "Jo, to byl orel, oni tady u Olešníka mají hnízdo. My je tady vidíme celkem běžně, na to si zvykneš..."
Takže tady máme orla. Ještě jsem ho neviděl, ale jedná se o další atraktivní a lákavou drobnost, kterou můžeme nabídnout)))

Víkendy

9. května 2011 v 11:04 | Marcel
Když se tak zamyslím ani nevím, kdy mám vlastně víkend. Na ty klasické najíždějí hosté, takže je to pro nás práce a od pondělka do pátku tomu víkend nikdo neříká a my de facto připravujeme další víkend a letní sezónu. Takže z toho všeho vyplývá, že víkend máme v neděli odpolende a v pondělí, kdy odpočíváme a provádíme drobný úklid. V sobotu se navíc ohlásil kamarád Vladimír ze Zvole, že mi opět přijede na jeden den pomoct. Dorazil ráno na půl devátou, dali jsme si ranní čaj a kafe a vrhli se na likvidaci dříví, které vzniklo čištěním blízkého okolí a lesa. Jedná se o větve většinou do průměru 5 cm a právě proto jsem koupili štěpkovač a ten větve naseká na drobné špuntíky a po proschnutí budeme mít topivo. Je to ale práce zdlouhavá, větve ubývají relativně pomalu a já jsem Vláďovi vděčný, že je nemusím likvidovat sám. Znáte to, ve dvou se to lépe táhne.
Den předtím, v pátek, jsem byl na otočku v Praze. Ukončil jsem totiž svůj poslední zaměstnanecký poměr a po 18 letech práce v cukrovinkách a postu zaměstnance vůbec nemám nyní žádného zaměstnavatele (když nepočítám Ivču...))). Potřeboval jsem si vyřídit záležitosti na úřadech a večer se vracel zpátky. Úřady se úplně nepovedly, kamarád, který pro mne má vzorky vína doma zjistil, že mu spolubydlící odvezl na víkend klíč od garáže, ve které víno má, takže jeden ze dní blbec. Navíc to strašné množství aut, na které nejsem zvyklý. Večer jsem byl rád, že jsem zase doma u rybníka a večer s hosty za barem...

Nevítaná návštěva

3. května 2011 v 9:39 | Marcel
O víkendu jsme měli velkolepou výpravu do středověku pro rodiče s dětmi. Ve chvíli, kdy si tátové a synové vyráběli středověké zbraně a štíty a ženská část rodin malovala rodové vlajky a zdobila štíty se, kde se vzal, tu vzal, objevil na statku německý ovčák. Ne že by nás navštívil německy mluvící hlídač stáda ovcí, ale najednou mezi lidmi pobíhal vlčák. Naštěstí nebyl agresivní, nechal se vyvést ven ze dvora a dokonce i v klidu přivázat. Ale měli jsme problém. Ze svého minulého starostování vím, že teď mohou nastat dvě varianty - o zásah policie nebo odchytovky může na toulavého psa požádat pouze starosta obce, ne jejímž katasru byl pes nalezen, nebo zahnat psa na katastr vedlejší obce.... Na zahánění nebyl z důvodu přípravy programu čas, proto jsme volali starostovi. Ten ale byl na víkend pryč, místostarosta tady prý moc nefunguje a on sám u sebe neměl žádná čísla. Zkusili jsme policii i odchytovku sami, ale ocitli jsme se zase na začátku - u oslovení starosty. S Ivčou jsme se vydali připravovat jednu hru na druhý konec lesa, vzali jsme tedy chlupatého psa s sebou s tím, že se možná zaběhne jinam... Po pár minutách pes zmizel a my si juchali. Ale jen do chvíle, než jsme se vrátili na statek, chlupáč na nás nadšeně čekal a vítal nás...
Dva dny a dvě noci ho Ivča chodila krmit a střídavě pouštět a přivazovat, v pondělí pan starosta zavolal odchytovku a ta si jej odvezla. Sám vím, jak je pro starostu nepříjemné zaběhlé psy řešit, proto jsme soucítil. Ale také jsme říkal, že když už se pes zaběhne, tak to bude o víkendu a mnohdy se nakumuluje více psů najednou. Tak uvidíme, jestli v Olešníku to bude podobné, jako ve Zvoli. Za půl roku byl u nás teprve třetí zaběhlý pes...

Noční barman

2. května 2011 v 12:34 | Marcel
S víkendy pro dospěláky je svázán i náš pobyt za barovým pultem. Poslední víkend u nás byla parta několika rodin, jež se dlouho znají a rádi se vidí. Večery jsou o to veselejší a družnější, kamarádské kelíšky za sebou následují poměrně rychle a hlavně dlouho. Zadní strana barového pultu teď vyšla na mne, Honza dodržoval životosprávu před fotbalovým zápasem a Matěj se družil. Měl jsem se co ohánět, poněšické pálenky i jihomoravská vína chutnala, do toho měli někteří přivezené drinky dle vlastní chuti. Zde malá odbočka - v minulosti, když jsme jezdili na cizí střediska, která neměla dobře zásobený bar, jsme doporučovali, aby si dobrá vína účastníci dovezli dle své chuti. Teď se situace trošku obrátíla a já se snažím, abychom nabízeli kvalitní vína i další pití a lidé si k nám nevozili plnou zásobu. Když už někdo lahvinku doveze samozřejmě to tolerujeme, byli bychom sami proti sobě.
Zpět na bar. Protože nemám rád ranní příchod na bar plný použitého skla uklízím si ještě večer. Klasická "hospodská práce" - sesbírat a umýt sklo, naplnit myčku, utřít stoly, vyrovnat židle. A teď jsem zjistil, že kamarádské popíjení bylo na někoho dost dlouhé. Ne že by se někomu udělalo nevolno a jak my říkáme bolela ho kolena (z klečení na dlažbě...), ale našel jsem několik málo nedopitých kelíšků. Jeden skrytý za obrousky, další za květináčem...Tohle je ale ten lepší konec než úklid v přilehlých prostorách po onom klečení na toaletě.
Na nástěnce mám vyvěšený tzv. poruchovník - list papíru, na který se píšou závady k opravení a podněty k vylepšení. Když jsem vydával oběd poznamenala Veronika: "Asi by mě trefilo, kdybych měla plno starostí s údržbou tak velkého statku a někdo mi na poruchovník napsal - bavorák by byl lepší, kdybyste používali místo River Tonicu raději Kinley..." Co dodat, proti gustu...