Duben 2011

Zakletý je pro změnu sklep

27. dubna 2011 v 6:30 | Marcel
Pod částí našeho bytu je sklep - mnoho let nečištěný a neskutečně špinavý prostor. Ani bych tam nechodil, ale v jeho rohu je "jezírko", prohlubeň, do které se stahuje voda. V prohlubni je ponořené čerpadlo, které vodu čerpá ven. Tohle ale platilo v minulém čase, protože "ono se to nějak pokazilo". Kupovat nové se mi nechtělo a tatík slíbil, že mi přiveze své staré, které nepoužívá. Jeho jedinou nevýhodou je, že nemá čidlo a musí se zapínat a vypínat ručně. Ale co, řekl jsem si, tak tam jednou za čas zajdu. Vymontoval jsem nefunkční čerpadlo a po obdržení onoho náhradního jsem jej chtěl nainstalovat. Na první nastartování nefungovalo, vynesl jsem jej ven, zavřel za sebou dveře, zamkl a čerpadlo bylo prý zajištěno ještě vnitřní pojistkou. Nechal jsem tedy instalaci na pozdější dobu a jen jej postavil ke dveřím do sklepa. Po několika dnech je chtěl otevřít a "hups", dveře se zasekly. Protože ani hrubá síla nezvítězila nechal jsem to vyhnít, ono se to snad nějak vyřeší... Kupodivu se "to nevyřešilo" a začli jsme konat. Matěj se spustil dovnitř neuvěřitelně zarostlým okýnkem a protože neviděl ani zevnitř problém navrhl vše vyřešit podobně, jako byla totožná situace řešena ještě ve Zvoli, kdy se na záchodě podobně zabednil kamarád kluků. Přizvaní zámečníci - amatéři tehdy uřezali panty a nahradili je novými. Dal jsem Matějovi pilku a ten začal pižlat. Když zcela vysílen jeden pant skoroupižlal zjistil, že ke druhému se plátkem pilky nedostane. Došlo na náhradní řešení - hrubou sílu nahradila ještě hrubší, dveře jsem vykopl. Nejdříve jsem ale Matěje na vnitřní straně varoval aby odstoupil, abych jej ze schodů neposlal dolů rychleji než by sám chtěl. Podle zbytků zámku usuzuji, že se opravdu zasekl jazýček u kliky. Dveře máme venku, chybí na nich jeden pant a zámek a po minulých zkušenostech cítím, že se to zase asi nevyřeší a budu muset nový pant a zámek koupit a dveře opravit. Zatím máme z pracovny temnou díru do sklepa. Ale čerpadlo je na místě a prvotní plán se tedy podařilo splnit. Že s sebou přinesl další akce k řešení mně opravdu vůbec nepřekvapuje...)))

Velikonoční víkend

26. dubna 2011 v 8:28 | Marcel
Prožili jsme naprosto úžasné velikonoce. Už ve středu přijeli za Honzou bývalí spolužáci z Prahy, kteří v rámci odpracování si noclehu pomohli vyčistit kus lesa. Na víkend samotný přijelo několik kamarádů s rodinkami. Všichni jezdili na výlety po okolí a my pro ně připravovali jen snídaně a večeře a večery a noci jsme trávili společně u různých her. Těžko se popisují drobnosti z oněch her, ale když měli v rámci hry Česko odpovídat třeba Kájí s Alčou na otázku, co je to chlupáček stydlivý (houba), nebo když náš Honza, sportovní nadšenec, v naději na další postup zkoušel opakovaně otázky ve sportu a padla mu například kdo byl Attila Szabó (rychlostní kanoistika v 80. letech) a některé další z doby, kdy byl ještě na houbách, mnohdy nám smíchem tekly slzy.
Na velikonoční pondělí vyrazili kluci se svým kamarádem za pomlázkou do Chlumce a narazili. Jednak se prý chodí v sobotu (???) a druhak mu některý z místních přiložil upletenou pomlázku na záda tak důrazně, že tam měl velmi výrazný pruh. O detailech vzájemné výměny názorů pak moc nevím. Asi raději...
Seznámili jsme se také s našimi nejbližšími sousedy, majiteli samoty Jednota, která je od nás asi jeden a půl kilometru. Nejdříve dorazili v neděli v podvečer k nám a my pak v pondělí na oplátku vyrazili k nim koledovat. Asi nejvíce nás zaujal starý pán, který samotu před 39 lety koupil a ve svém požehnaném věku vzpomínal jednak na dávná léta tady, ale taky jak stavěl sídliště v Ostravě. Na přesný věk jsme se zatáím neptali. Víme však, že jejich statek je bývalá Schwarzenberská rasovna (místo, kde pravděpodobně dožívala zvířata z okolních statků a zakopávaly se tam jejich ostatky) a my že máme bývalý zbytkový Schwarzenberský statek, což zatím přesně nevíme, co znamená. Ale je to výzva k dalšímu povídání. A že hlava rodiny je stále ve výtečné kombuinaci dokazuje i zážitek z pondělí. Vyšupali jsme pomlázkami všechny ženské na Jednotě a byl nabídnut panáček - valašská slivovice (pan Novosad pochází z Valašska). Na otázku jestli se dá s námi zkušeně sáhnul do police nad sebou, kde měl připraven svůj kelíšek...
Prodloužený víkend byl plný krásných zážitků a za ně děkujeme všem kamarádům, kteří za námi přijeli.

Nákup v Makru

22. dubna 2011 v 9:04 | Marcel
V nakupování potravin se střídáme. Na velikonoce jela nakupovat Ivča, protože potřebovala dokoupit pár věcí na výtvarné velikonoční dílny a hlavně se potřebovala dohodnout s prodejcem na podobě svého nového počítače, protože starý ji kleknul. Několik týdnů vydával chvílemi zvuky podobné přistávající helikoptéře až jednou nešel nastartovat vůbec. Data se naštěstí podařilo zachránit, ale opět nás čeká klasický jednotný výdaj ve výši 15 tisíc korun.
Protože bylo potřeba na víkend koupit další sud piva, zajela Ivča na nákup i do Makra. Protože sama logicky sud neunese v prodejně vždy požádá prodavače o pomoc a za kasama prý pokaždé stojí makrácký pikolík, který ji pomůže dát sud z vozíku do auta (já tam nikdy nikoho takového neviděl, ale asi proto, že jsem ho nepotřeboval). No a teď tam pikolík nebyl. Ivča dojela se sudem na vozíku na parkoviště a vedle auta stála skupinka chlapů, tak je Ivča oslovila a nakládala další cvěci do auta a a dělala místo. A chlapi nic. Požádala je ještě jednou a pak zjistila, proč pánové nereagují. Nevšimla si totiž, že pánové hovoří německy....

Bude u nás svatba

19. dubna 2011 v 6:27 | Marcel
V rámci obsazování statku a pestré nabídky služeb jsme se dohodli s jedním mladým párem na jejich svatbě u nás. Svatbě se vším všudy, včetně obřadu. Náš starosta byl nadšený a začal se těšit, po několika dnech však volá a má špatnou zprávu. Ani já se svou čtyřletou zkušeností z úřadu jsme si neuvědomil, že starosta obce, pokud nemá zároveň matriku, může oddávat pouze snoubence, z nichž alespoň jeden má trvalé bydliště v obci. Pro nás to znamená, že obřad musí vést starosta nadřazené obce. První kolo Ivča prohrává, pan starosta slíbil paní matrikářce, že svatby mimo jejich obřadní síň nebudou provádět. Do druhého kola jdeme společně, jedeme na úřad a něco málo přes půl hodiny přemlouváme střídavě pana starostu a paní matrikářku. Paradoxní totiž je, že pokud by se jeden za snoubenců přihlásil do Olešníka k trvalému pobytu aby je mohl oddat náš starosta, musela by paní matrikářka stejně přijet. Toto je nakonec zdá se klíčová obrzlička a po více než půl hodině rychle odcházíme, aby si oba souhlas ještě nerozmysleli... Na druhou stranu my slibujeme, že nebudeme svatby pořádat příliš často.

Doma máme pořád staveniště, preferovali jsme úklid místností pro hosty, což jsme stihli a na na náš vlastní byt nezbývá čas. Tak trochu z toho mám depku a těším se, až se domů zase budu přezouvat a nebudu mít nepříjemný pocit z toho, že nosím špínu ne domů, ale z obýváku ven..))). Do toho nás alepsoň na chvíli rozesmějí drobnosti. Jako třeba ve chvíli, kdy naše jedenáctiletá kočka Zuzana po zimě vylezla ven a poprvé se odhodlala dále než metr ode dveří a dokonce vyskočila na spodní větev naší borovice. Načež začala mňoukat, protože se odmalička bojí výšek. Chvíli jsem hledal, kde že vlastně je a co se stalo, pak jsem ji našel a z výšky zhruba metr a čtvrt ji sundal. Hrdinku...

Ivča si nenapouštěla vanu

18. dubna 2011 v 9:01 | Marcel
Máme za sebou třetí víkend, na který přijeli kamarádi. Tentokráte to byl sraz mé bývalé firmy VDG. Sešlo se 11 bývalých zaměstnanců a protože většina přijela alespoň s částí rodiny, bylo nás zase kolem třiceti. Přes den hondě povídání a malyé výlety, děti řádily celý den na dvoře, po večerech bylo nač vzpomínat, pro lidi znalé věci musím poznamenat, že došlo i na psanou verzi Včeldových historek, a i proto se večůrky dost protáhly. V neděli odpolende se všichni rozjeli domů a já, protože jsem z důvodu aprílového počasí na víkend ve dne v noci topil, šel jsem si na chvíli lehnout. V podvečer, kdy jsme pomalu začali s úklidem bytu po malování se ptám Honzy, kde je Ivča. "Napouští si vanu", zněla odpověď. Aha, vždyť to slyším, uvědomím si. Zametáme největší binčus na zemi a já jdu do koupelny pro kbelík a hadr. A sakra (v reálu zazněla jiná slova), ona si nenapouští vanu Ivča, to si pračka napouští koupelnu! V zadní části naši větší pračky se něco stalo a stříká z ní voda, pračku zastavuju, setrvačnost je však neovlivnitelná, vody přibývá a začínáme s vyčerpáváním koupelny. Ta sice má odpadní kanálek, ale co myslíte - je ucpaný...Po hodině a půl jsem nejen objevil závadu, ale taky krásně vytřel v koupelně - máme první po malování kompletně uklizenou místnost... A doma zase sedíme na zaprášených židlích a úklid se odkládá na další dny. A to ve středu přijedou první klienti na velikonoční víkend...

Život ve staveništi

12. dubna 2011 v 9:18 | Marcel
Minulý týden v úterý k nám nastoupili domů zedníci, aby upravili interiér bytu. Na jednom místě se propadal strop a po odkrytí jsme zjistili, že na prkna, která strop tvořila, někdo v rámci úprav a rekonstrukce před asi 30 lety naházel cihly z bouraného komína a zub času udělal své - zatížená prkna povolovala a omítka praskala. Potřebovali jsme probourat jedny dveře a jedny další futra vyměnit. Při bourání jsme zjistili, že vlastně vše vracíme do původního stavu - na místě plánovaných dveří jedny kdysi byly a ty, které zastavíme skříní a nebudeme používat byly naopak bourány později a účelově. Takže zedníci u nás strávili 3 dny a nastal víkend, sraz lidí z Ivčina gymplu, na úklid doma nebyl čas.
V neděli před polednem odjeli účastníci Ivčina setkání abiturientů z gymnázia. Odjížděli spokojení a všichni ještě ne úplně střízliví - alespoň, že měli řidiče. My se vrhli na vyklízení velké kuchyně, protože v neděli odpoledne přijela tatíkova parta 5 chlapů z Ostravy předělat od základů elektroinstalaci tak, aby vše vyhovovalo hygieně a mělo revizi. Když už jsme bourali vzali jsme s Honzou zbíječku a probourali z kuchyně do jídelny okénko na vracení nádobí.
Všude máme neskutečně mnoho prachu, nestíháme uklízet. A říkáme si když už tak už - vypínače světel jsou doma špatně udělané - kladivo a majzlík a už jsou nové drážky. A protože nechceme dělat špínu nadvakrát rovnou i vymalujeme - Honza si prosadil modrobílý pokoj, v barvách vítkovických hokejistů, zbytek jde na bílo. Protože mi malování malých pokojů stačilo ve čtvrtek nastupuje malíř na náš velký hlavní pokoj propojenýn s kuchyní, odhadem 200 metrů čtverečních.
Jo, zapomněl jsem na instalatéra - v kuchyni budou jinak spotřebiče, takže je samozřejmě nutné předělat i vodu.
Že toho je nějak moc najednou a napřeskáčku a těžko se v tom orientuje? Souhlasím, mně taky...)))
Až bude chvilka volna přidám pár velmi zajímavých foteček, těšit se můžete například na myšku v elektrickém obojku...

Aprílový víkend

4. dubna 2011 v 11:02 | Marcel
První aprílový víkend byl ve znamení práce a udělalo se neskutečně moc věcí. Někdy v lednu nás napadlo zkusit poslat kamarádům mail s vypsaným brigádnickým víkendem. Sami jsme nevěděli, kolik lidí se může přihlásit a nakonec v pátek přijelo 28 lidí. Samozřejmě včetně dětí, ale nevěřil bych, kolik práce i malé děti zastanou. Sobotní ráno bylo hodně ve znamení rozdělování práce, nářadí, pomůcek a dovysvětlování podrobností, ale pak už to šlo ráz na ráz. Dvě motorové pily a křovinořez řádily na našich pozemcích a čistily je od náletu a křoví, další člověk na traktůrku svážel dříví na hromadu, ze které se oddělovaly klády určené v době topení do kotle od zbytku, který se bude štěpkovat. Drobný nálet a tráva byly spáleny, děti čistily výběh od bobků a měnily v boxech pro koně slámu. Jindra s Tomáše coby výzvu vzali za své popasovat se se sálem - cílem bylo jej vybílit a přiznat tam ocelové sloupy a nosnou traverzu. A právě sál byl nejvíce zapeklitý, traverza byla řádně a bezpečně obložena, pro jistotu více šrouby, jak tady bývalo vždy zvykem, malba se musel nejdříve oškrábat.... Každýjm dalším krokem si udělali další práci... No a já s Honzou a Matějem vytáhl po zimě z obýváku IPU na střechu boxů a strávil přes půl dne s hořákem v ruce pokrývání střechy. Zkrášlen bude i dvůr, četa brusičů měla pod rukama postupně všechny lavičky a po sundání starých nátěrů pak lavičky natírali a oranžová s modrou pak i vizuálně oživí dvůr.
V sobotu večer jsem nechal bláhově vytáhnout na chvíli na kolo... Vyjel jsem po dlouhé době a bolelo to... Zhruba tak, jak jsem předpokládal. Na druhou stranu jsem viděl krásná místa a plánoval, jak je v létě využít. V závěrečné fázi jsme vjeli i do staré obory. No vjeli, nejdříve překonali plot a pak se kochali nádherně udržovaným lesem. Poprvé jsme viděli "hřbitov pařezů", kraj stráně, na němž bykly snad stovky očištěných pařezů na dlouhé hromadě. A pak ta spousta zvěře - laně, srnce, stádo daňků a strašnou tlupu divočáků. Kdyby se ten poslední mnohasetkilový kus otočil, asi bych v sobě po tom vyšpalaném kopci našel ještě hodně sil, abych tomu kolosu ujel...
Všem kamarádům moc děkujeme, i když tohlo slovo je určitě málo za to, co vše udělali a tím nám ukrojili obrovský kus práce. Jak ale někteří z nich říkali - když vidíme tu neskutečnou spoustu práce kolem sebe, tak jsme vlastně zase tak moc neudělali...
Potěšilo nás, že někteří odjížděli naněkolikrát, od auta se vraceli a užívali si klidu, nechtělo se jim odsud. Krásný zážitek měla Míša, když v neděli po ránu vyšla z apartmánu a nad hlavou uslyšela strašně hlasité šustění. Zvedla hlavu a nad statkem přilítávaly labutě a pár desítek metrů před Míšou přistály na rybník. No, komu by se pak chtělo zpátky do civilizace.