Slepice v hrnci

Čtvrtek v 11:03 | Marcel
Dvě nejvíce drzé slepice to už mají za sebou. Při jídle dokonce lezly hostům do talířů a jak se říká, že na každého se vaří voda, obě už byly uvařeny a vývary z nich byly skvostné.
Kéž by se konečně uvařila voda na vražedkyni, která jde dneska k výslechu a snad se vše pohne kupředu.
od víkendu jsou u nás kamarádi z Brna, kteří se budou příští týden podílet na vedení Kůlny pro kluky a Zahrádky pro holčičky. Zvláště Zdeněk je nezmar a pořád chce nějakou práci. Tak udělal bytelný věšák na kostýmy na půdě, opravil křesla pod pergolou, teď pracuje na nejvíce rozpadající se lavici.
V tom frmolu zapomněla Lucka poslat Vlastíka na tábor, takže pojede na další turnus...
Víkendový oslavenec Míla u nás zapomněl několik věcí a postupně zjišťuje, co vše tady ještě má. Některé věci máme i my problém najít, například banner kapely, který byl zasunutý v našem skladu kancelářských věcí za závěsem na půdě.
O víkendu tady musel řádit nenažraný skřet. Blížil se start grilovačky a já se chtěl vrhnout na saláty. Ejhle, v lednici chyběly dva ledové saláty a červené papriky, o ketrých jsme byli všichni tři se Zdenou a Luckou přesvědčeni, že tam byly. Jak by ne, když jsem je dva dny předem kupoval. Na večer jsem dělal guláš a chtěl jsem využít asi 8 kilo guláše z marzáku. Než jsem jel na kurs na Vysočinu, byl tam. Ne však nyní... Nevysvětlitelné...
Včera a předevčírem jsme odmrazovali mrazáky. Dva pultové šly v pohodě, stačil hrnec vařící vody postavit dovnitř na asi 20 minut a pak led a sníh vybrat, vytřít a dát zboží zpět. Co ale se stojacím, regálovým. První fáze stejná, horká voda v n´hrnci a co lze, to vybrat. Pak mne ale osvítilo. Vzal jsem zahradní hadici, v níž byla sluničkem nahřátá voda a mrazák teplou vodu vystříkal. Jako nový, jen nechat vodu vytéct, odkapat, vytřít do sucha a je hotovo.
Na Vysočině jsme měli dva reflektory s baterií, možné přenést kamkoliv do terénu a svítit. Oba vydržely pouze první použití, jeden nešl podruhé nabít vůbec, druhý svítil jen ve chvíli, kdy byl napřímo napojený na elektriku. Takže reklamujeme. Do toho se chystáme na hlavní tah táborů, takže se opravdu nenudíme. Jen máme pořád strašnou chuť odpočívat...
 

Festival na Výštici

15. července 2019 v 9:32 | Marcel
Do soboty jsme měli na statku jezdecký tábor a o víkendu slavil padesátiny Ivčin bratranec. A že celý víkend byla jedna velká jízda.
Vše začalo už v pátek v poledne, když jsem nachystal oběd z posledních zbytků po holčičkách Balounovi a pak mi bylo Ivčou řečeno, že Láďa už je doma, že ho poslala domů asi v jedenáct... Okolo pořád brouzdal Matěj, že by taky něco snědl a ža pak bude odjíždět s Majdou. Ve chvíli, když jsme mu začal dělat oběd přišla se Majda rozloučit, že už jede i s Matějem... Měl jsem pocit, že se na mě všichni domluvili.
V sobotu pak od dvou hodin začali najíždět hosté na oslavu. A já zjistil, že z nějakého záhadného důvodu chybí v lednici ledový salát, papriky a v mrazáku asi osm kilo guláše. Kde vše zmizelo, netuším.
Maso na gril jsem měl připraveno, guláš se pekl v troubě, dokoupil jsem zeleninu na saláty a začali jsme grilovat. Oslavy padesátin byly brány jako hudební festival a celou hudební show odstartovalo trio Zagorová - Kotvald - Hložek. Moc vystoupení jsem neviděl, ale tohle bylo skvělé, včetně Karla Wágnera a u přídavku byl i sám Druppi.
Všem jsem vždy říkal, že dozadu do ložnice nejde nic slyšet, kromě zvonu. Kromě toho, že zvon použila paní domu asi o půl jedné v noci, kdy já sepokoušel spát, tak tahle hudba slyšet do postele byla. A hodně, takže příště s tvrzením budu opatrný.

Léčím se po kursu

11. července 2019 v 7:54 | Marcel
Jsem zpět po týdenním kursu pro středoškoláky na Lipnici a léčím se. Z totální únavy a z nějak zvláštně mi natekly nohy, že jsem dva dny nemohl pořádně chodit. Vše už se lepší a já začínám fungovat, dopoledne se Zdeničkou, odpoledne udělá Lucka večeři. Je tady jen 15 holek na jezdeckém, tak celkem pohoda.
Nicméně minulý týden se tady děly věci... Ještě pár dní se mrazák a lednice budou vzpoamatovávat z nesmyslných nákupů, které se nějak staly:
- Matěj v makru koupil 10 kilo mrkve, protože byla za nejlepší cenu, kdxyž srovnával s cenou za kilo a pět kilo... (už byl mrkvový salát a dušená mrkev...)
- v mrazáku je 8 kilo párků, protože místo dvou až tří kil na snídaně minulý týden jich dovezli deset
- vedle leží 10 kilo plecka a nic z něj na jídelníčku nebylo a zatím chvíli nebude, příští týden máme volno
- Lucka jela kupovat těstoviny, přestože nám v týdnu před mým odjezdem přijelo desetikilové balení na kus léta...
- v kuchyni mám opět magi, bez kterého Míla nevaří...
- před odjezdem jsme koupili na farmě 180 vajec, ale ty dlouho nevydržely. hned první snídaně spolkla míchaná vajíčka z 90
- dvě slepice už jsou v mrazáku, protože hostům kradly jídlo ze stolů (z jedné byla včera vynikající polívka)
- holky chtěly ke špekáčkům kečup - ten není, protože byly špagety a rajská.... uffffffff, a to jsem si myslel, že Míla nesleduje reklamy s novou pop hvězdou

V neděli jsem dal holkám papír, ať si napíší jídla, která by chtěly. Jedním z nich byla krůta na paprice. Před časem mamča přivezla krůtí nohy, tak jsem je včera vykosťoval. Kurňa, ty krůty mají v sobě tolik kostí, že už nikdy více!!!
 


Práce ve vedrech

26. června 2019 v 10:01 | Marcel
Dlouho jsem se tady nezastavil, protože v těch vedrech mne nejde vůbec nic. Přesto jde život dál a my fungovat musíme. Já skoro denně vařím a teplota v kuchyni často přesahuje tropy, které jsou venku. A ne ve stínu, ale na sluníčku. Ivča na víkend svolala SOS akci na sklízení sena. Kamarád nám posekal louku a prostor kolem příjezdové cesty, na víkend předpovídali deště a my s Balounem jsme nebyli schopni vše sami sklidit. Přijela rodinka kamarádů a dvě Ivčiny kámošky navíc a poté, kdy jsme ve čtvrtek večer ve dvou uklidili louku nad parkovištěm, v pátek uklízeli do tmy, to je do půl jedenácté a v sobotu od čtyř ráno, aby maximum nezmoklo. Holt seno je drahé a je škoda trávu nechat jen tak.
Do toho se uklízí na společné půdě včetně nátěru podlahy a sloupů, já dělal obložení vrchní části bazénku u sauny...
Ještě štěstí, že je pořád koupací rybník.
V pondělí jsme absolvovali schůzku ohledně nového webu Země Nezemě a s Matějem večer navštívila tatíka a jeho kamarády, kteří jsou na kolech u Chlumu u Třeboně. A od včerejška další skupinka, 50 lidí, z toho polovina Němců. A německé děti jsou paf ze všecho, od slepic a jejich hovna v trávě, přes opékání buřtů, až po večerné procházku v lese...
Zítra se chystáme na středoškolské O-TE-VŘI a v pátek jedeme na týden pryč, tak si zase nepočtete... Ale slibuju, polepším se.

Volno plné příprav

17. června 2019 v 16:29 | Marcel
Máme před sebou čtyři dny bez lidí a zároveň spousty prací, které jsme odkládali. Já třeba právě teď finišuju s přípravami na středoškolský kurs začínající příští sobotu. Potřebuju posekat trávu, udělat obložení u saunového bazénu, připravit jídelníčky na další tři týdny, odvézt do sběrného dvora spousty nakumulovaného nepořádku....
O víkendu u nás byli po pěti letech abiturienti z gymnázia Ohradní a skupinka našich instruktorů, které společně s Ivčou uklízela půdu. Odtamtud je taky spousta nepoužitelného nepořádku...
Nejvyšší míru drzosti prokázala v sobotu ráno jedna z našich slepic. Část hostů snídala venku pod slunečníkem, slepice si vyhlídla jednu paní, skočila jí do klína a vyzobla z taliřku kus bagety. A ne, že by seskočila a odběhla si ukradený kus pečiva sežrat do ústraní, bagetu futrovala přímo na jejím klíně.
Stejně si myslím, že dvě nejvíce oprásklé slepice velmi brzy skončí v hrnci...
U poslední školy v přírodě se mi podařilo vytvořit zatím nejlevnější polévku. Stála dvě cibule, smetanu a plyn. Cibule jsem orestoval, vhodil na ně vlastnoručně nasbírané žampiony a udělal žampionový krém. Barevně trochu divná, protože byla tmavá, ale chuťově vynikající...

Slepice

12. června 2019 v 23:14 | Marcel
Vím, teď nepíšu skoro vůbec, ale ty vedra mě ničí. Mít venku okolo třiceti znamená mít v kuchyni ještě více. A všichni víte, jak rád jezdím do teplých krajin...
Ale novou nasírací kapitoulou jsou tři slepice:
- jsou mazlivé a chodí na dvůr se nechat chovat a hladit
- jsou drzé a dovolí si jít do jídelny a kuchyně
- jsou navíc natvrdlé, že i když je vykopu z kuchyně, přijdou znovu. I Čikina pochpila, že do kuchyně chodit nemá...
- jsou vyčůrané, protože využijí každou chvíli, kdy v kuchyni nebo jídelně nikdo není a vlezou tam
- jsou tak drzé, že když mají volnou chvíli vyzobávají misky s čímkoli - od odřezků zeleniny, přes slupky cibule po zbytky
- pak vlezou do kuchyně očekávající cokoliv
- z talířů v myčce vyzobávají zbytky
- a k tomu všemu naserou kdekoliv a je to fakt nepříjemné

Už mám na ně recept. Z nějakého důvodu mne velmi respektují a bojí a nejdůležitější je vzít do ruky velké koště. To pak doslova lítají. Na druhou stranu tyhle drzé, ale vystresované, slepice, asi fakt nenesou. Raději mít nemazlící s vajíčkem každý den, než tyhle s příběhem...

Konečně bez dešťů

4. června 2019 v 6:56 | Marcel
Vím, deště hodně pomáhají vyschlé zemi, ale poslední tři školy v přírodě si to dost protrpěly. Tři až čtyři dny jim pršelo a program byl rázem v háji. Minulý týden odjeli školáci v deset dopo a holky se vrhly na úklid, večer najíždělo asi 40 lidí, v sobotu pak dalších 60 a na statku byla velká oslavka narozenin partičky z Orbisu. Naložil jsem přes 20 kilo masa, vypilo se přes 150 piv, 50 litrů Prosecca a víno, tvrdé... Na rybníku byly připraveny vodní atrakce včetně navijáku a wake boardu. Víkend plný zábavy mi zkazila jen jedna paní, říkám ji "sýrová". Spartou bylo domluveno, že si spoustu věcí dovezou a připraví sami - saláty, jednohubky, pomazáínky, buchty a podobně. Ale všetně všeho. Do kuchyně za mnou a Luckou najednou začali chodit lidi si tu půjčit tác, nůž, talíře. Ale přim přípravě grilu pro 90 lidí půjčovat moc nejde. A přišla paní, že chce talíře. Vysvětlil jsem jí, že ne, protože jich je moc a použiju všechny talíře. Nenechala mě domluvit a ostře vyjela:"A to mám ty sýry dát na zem??" Nabídl bych jí alternatovu, ale takhle teda ne. Zbytek víkendu se mi vyhýbala a nutno dodat, že se mi přišla nakonec omluvit.
V neděli večer jsme si s Ivčou užívali krásného klidu, protože v pondělí v devět ráno najelo dalších 50 dětí. Nejsou tady poprvé, mají vše vychytáno a učitelé si drží děti v daném režimu, za což jim velký dík. I jídlo je de facto beze zbytků.
Telefonem jsem mluvil s Honzou a v ruchu auta najednou slyšel :"Miláčku." Říkám, ať pozdravuje Niku, chvíli nechápal, vysvětlil jsem mu, na základě čeho tak usuzuji a on se usměje a říká:"Slyšel jsi špatně, v autě mě míjel kamarád a vysmátý na mě zavolal čuráku...

Víkend na Vysočině - utekl nám kůň

26. května 2019 v 19:55 | Marcel
Poslední volný víkend na dlouhou dobuz dopředu jsme využili k výletu na Vysočinu, k lomu kamaráda na přátelské setkání s lidmi okolo Prázdninovky, pro mne poslech zpívacích vložek, cyklovýlet a byl jsem požádán o přípravu masa na grilování. Vše proběhlo úžasně v překráném prostředí zatopeného lomu, sešlo se mnoho krásných hudebních nástrojů od kytar přes flétnu, housle po violoncello a nespočet zpěváků, tóny obého můj sluch není schopen docenit.
Protože se Ivči povedlo v týdnu prodat našeho mladého haflinga Dhaulagiriho a shodou okolností na Vysočinu, kousek od místa setkání, nabídla se, že jim Dadího přivezeme. A aby byl cestou klidný, přidali jsme do vozíku poničku Meduňku, aby byl vylášek v klidu. A děti se na víkendu pomějí, povozí se, pomazlí a v Holetíně bude poprvé kůň. Vše probíhalo skvěle až do sobotního poledne, kdy Meduna nečekaně z postaveného výběhu vyrazila cvalem cestou od lomu ven z areálu a pak úplně do prdele. Vůbec se nezastavila na první louce, aby se velonosti napásla, prostě zmizela. Ivča s dětmi a já s kamarádem jsme vyrazili na kolech do okolí. Po hodině jsme rezignovali, zavolali na policii a vyjeli na vyjížďku. Nicméně při návratu z okruho přes památník Ležíky jsme se zeptali dvou lidí na volného koně a oba kývli, jo, běžel tady asi před dvěmi hodinami, a měl zelenou ohlávku. A to bylo místo za hlavní cestou, kde jsme si vůbec nedovedli představit, že by 26 let stará ponička mohla doběhnout. Ivča potvrdila, že u lomu zpět kobyla není, tak jsme se vydali po stopách. Pavel vyjel po zpevněné cestě a já zkoumal stopy. Jako starý stopař jsem šel lesem a sem tam našel otisk kopyta. Pak cesta skončila a i já byl v prdeli....Usmívající se Nicméně jsem držel směr a po konci lesa jsem na louce přešel horizont a sjel do nejblžší vesnice nejkratší cestou. Pro jistotu vše, včetně místa posledních stop zaneseno v mobilu v mapách. Sjel jsem dolů a zeptal se pána va skleníku, jestli tady neviděl běžícího koně. Odpověď mi poněkud vyrazila dech: "Jó, tady vedle u Huňáčů na zahradě na něm jezdí děti." V tu samou chvíli volá Pavel, že poničku vidí z cesty v zahradě...
Vše dobře dopadlo, Ivča přijela s vozíkem, Medunu naložila a víkend mohl krásně pokračovat až do dnešního konce...

To jsme toho zase udělali...

20. května 2019 v 7:06 | Marcel
Parafráze z klasického českého filmu Cesta do hlubin študákovy duše se přesně hodí k minulému víkendu. Krásnou sobotu nám totálně zkazila zpráva, že se v autě zabil jeden z našich místních kamarádů. Najednou se nám do ničeho nechtělo, zase nic nemělo smysl. A chtěli jsme toho tolik udělat.
Já nakonec sedl na sekačku a sekal louku u rybníka. Traktůrek seká, ale hůř a hůř a pokud přežije tuto sezónu, budeme asi rádi... Chtěl jsem opravit velké kolečko, ale je na něm urvaná jedna příčka a já nemám svářečku, abych ji přivařil. Tak už jsem si ji na internetu našel a budu kupovat. Sem tam je potřeba něco přivařit a nemůžu pořád někomu volat.
Láďa Baloun je zlatý, ale výsledky jeho práce jsou horší a horší, nedůsledné. Řeknu mu, ať poseká místa, kam se nedostanu sekačkou, on poseká široký pruh kolem skruže a kolem keřů, ale pod keři a právě těch deset centimetrů kolem skruže ne. zal jsem si sám křoviňák a dvě hodinky obcházel statek a vysekával vše tak, abych by spokojený. A uvažuju, že si s ním dám procházku a ukážu, jak si to představuju.
Sluníčko se po víkenmdu schovalo a dneska přijíždí další škola v přírodě. A zase má pršet, jako na potvoru. Teploty mírně klesly a my pořád topíme. I když v tomhle počasí si kotel moc neví rady. Venku je nad patrnáct stupňů a venkovní čidlo se při porovnávání teplot na pokojích může zbláznit. Navíc na čtyřce topení netopí, nevíme proč, a na šestce a sedmičce teče. Doufám, že instalatér přijede co nejdříve.

Znovunalezené věci

17. května 2019 v 10:17 | Marcel
Je zvláštní, jak se u nás nalézají věci, které jsme nějakou dobu postrádali. Už se nám to stalo několikrát a nyní čekáme, kde se objeví jedno krájecí prkýnko, které dva dny schází. Dopo jsem ho používal a večer nebylo. A není dodnes.
Včera jsem půjčoval učitelkám tyče na opékání buřtů. Původně jsme jich měli 15, dva se někde ztratily, já dva dokoupil, aby jich bylo opět 15. A včera jsem jako trubka třikrát počítal, máme jich 17. Nikdo nehlásil, že by dva našel a hned tak nikdo tady není tak vysoký, aby je na zeď bez stoličky ve skládku pověsil.
Úplně z jiného soudku je nenalezení mističek s drobnými penězi na bar. Potřebovali jsme je letos už třikrát a nic. Prošel jsem vše, aspoň jsem si to myslel. Až dnes. Ivča vytahovala šanon a za ním mističky. V tu ránu si vzpomněla, že je tam před několika týdny dala.
Kapitolou samu pro sebe jsou klíče. Mám dva ke každým dveřím plus schovanou zálohu. A pořád některý chybí a zase se nalézá. Beze slova vysvětlení (tedy většinou), bez přiznání, kdo jej zapomněl ve které kapse... Mám na nich holt malé klíčenky, ideální by byla třeba horolezecká skoba, tu v kapse ucítí hned každý.

Kam dál