Na co se lze zeptat

10. září 2018 v 9:43 | Marcel
Člověku někdy zůstává rozum stát, na co se lidi mohou ptát. Přijdou vám tyhle otázky normální:
Paní učitelka z jednoho zájezdu: "Je v té bramboračce maso?"
Žák prvního ročníku gymnázia: "Je to kuře bio?"

Nicméně máme za sebou další náročný týden s adapťákama na plnou penzi, kdy jsme zjistili, že chování relativně rozumnějších patnáctiletých studentů je daleko horší a nepředvidatelnější, než u jejich o čtyři roky mladších spolužáků ze stejné školy. Vyplavené sprchy, hromady vraceného jídla, řev jako v pavilonu paviánů, nepozornost, kluci sprchující se v holčičích sprchách... Učitelé ale byli skvělí, pobyt u nás absolvovali už potřetí a přijedou zase. Byli tak samostaní a vstřícní, že dětem prodávali sami zmrzliny a nakonec nám dali košík s penězmi. Od šesťáků jsme sklidil dlouhý potlesk za jídla, velmi příjemné.
Po deštích máme šíleně podmáčený trávník na dvoře, musel jsem na pár nocí vypnout zavlažování. Tráva všude vyrazila jako šílená, už jsem zase musel sekat. Postupně dvůr, přední louku a zadní louku.
Teď tady máme partičku cyklistů, částečně kamarádů na polopenzi, trošku oddychneme. I dkyž, čeká mě spousta práce, kterou jsem při plné penzi nestíhal...
 

Bolest celého těla

3. září 2018 v 15:54 | Marcel
O víkendu mělo hodně pršet a my měli naplánované softbalové soustředění s kamarády, s nimiž se chystáme za měsíc na sranda softový turnaj, kde nechceme udělat ostudu. Všichni se divili, protože pršelo jen v sobotu do asi desíti hodin. Jakmile úroveň deště klesla na úměrnou mez, šli jsme ven. A během dne a půl strávili venku s rukavicí nebo pálkou v ruce devět hodin. Vše jsme zakončili krásným dvojzápasem na oficiálním hřišti na Hluboké. Po společném obědě v blízké hospůdce se nám ale zvedalo velmi těžce. Softbal je typický netradičními pohyby, rychlými starty (což na mokré trávě úplně dobře nešlo) a tudíž nás všechny bolí úplně nové části těla. A dneska ráno? Úplně nejhorší, protože jsme se z domu do kuchyně belhal hooodně pomalu.
Navíc od včerejšího poledne tady máme naše oblíbené gymnázium Duhovka s dobrými učiteli. Jen mi někdo musí vysvětlit, proč děti nejí maso. Dnešní hamburská omáčka s krásně libovou vepřovou pečení měla úspěch, ale to maso ne, půlka dětí maso vůbec nechtěla, další velká část kusy masa vracela. Zatím jediným vysvětlením pro mne je, že jim doma rodiča taková jídla nedělají a děti je tudíž neznají. Ale dospělákům chutnalo a to je pro mě nejdůležitější.

Koláž historek

31. srpna 2018 v 9:57 | Marcel
Minulý týden se nám Zdenička podruhé narodila. Jela na kole do obchodu do vedlejší vesnice, kolem ní prosvištělo auto a před ní nevybralo zatáčko a skončilo ve stromě. Stačila jedna delší cigareta... Ještě druhý den přijela Zdena pěkně vyklepaná, není se čemu divit.
V pátek u nás byly dvě skupiny, cyklisti z Prahy a rodinky z malého města. A protože cyklisti chtěli lepší večeře, snažila se Ivča domluvit to samé i s druhou částí. Ne, zůstali jen u snídaní. Nakonec vše vyústilo v absurdní situaci, kdy jsme grilovali pro dvanáct lidí a dalších osm se jen dívalo...
Měsíc jsem při nějaké činnosti na louce u rybníka měl v hlavě myšlenku, že musím uklidit naše kolo, které zvenku vrat opřel Volejda na začátku srpna. Tak až teď jsme ho vzali do ruky a zjistili, že má špatný ventilek a kolo s Honzou opravili..
Dal jsem se do pro mne nové práce, rozebírám rozviklané lavice a znovu je lepím. Lucka koupila kvalitní lepidlo, já pak musel ještě dokoupit spojovací kolíky a s Honzou jsme první část první lavice na sebe napasovali. Dnes a zítra mne čeká zbytek.
Úsměvný byl telefonát od našeho souseda Štěpána, majitele pivovaru. Přijel na chalupu s kamarádama, přivezl si pivo, ale neměl narážeč a trubky. Protože jsem točil pouze jeden druh piva, mohl část mého výčepního zařízení rozebrat a půjčit si ho. V neděli mi jej pak zase složil...
 


Žraví učitelé

30. srpna 2018 v 8:36 | Marcel
Třídenní napůl organizovaný výlet učitelského sboru ze školy zaměřené na práci se dřevem, kováře a podkováře a podobné obory byl pro nás zase posunutím v určitém směru. Program pro ně zajišťovala Prázdninovka, ale včetně placení vstupného na místech, kam podnikali výlety... U nás měli dva společenské večery a spousty jídla. Nestačili jsme zírat, kolik toho dokázali sníst. Poprvé na statku mi došla rýže, kterou vařím vždy s rezervou. Ty obrovské kopice rýže jsem coby porce ještě neviděl. Dvoudenní materiál na snídani mi snědli téměř všechnu první ráno a já musel do Makra doplnit zásoby.
Skupinka ale byla skvělá, bavili se jednoduchým programem a užívali si výletu mimo Prahu.
Teď máme dva dny volno a najede nám zase ostrý režim včetně složitého a velmi rychlého střídání. Mám z toho trochu obavy, protože únava z kuchyně začíná být znát. Teplota venku poklesla a můžeme se chodit zchladit z horké kuchyně, což je vítaná změna. K tomu se ještě hromadí spousta drobné práce, která není až tak vidět. Protože o víkendu budeme hrát softbal, musím ještě dnes stihnout posekat obě louky a zítra uvařit na celý víkend.

Tak trochu stereotyp

22. srpna 2018 v 15:40 | Marcel
Vedra pokračují, klienty stále máme a denní koloběh snídaně, oběd a večeře pokračuje, během dne se ven nedá jít, natož tam, něco dělat.
Minulý týden byl u nás náš veterinář i se dvěmi svými půlročními trpasličími jezevčíky. Nevychovanými jezevčíky. A dnes byl k obědu vývar z jedné naší slepice. Další jsem zachránil tím, že jsem zbytek slepic naházel zpět za plot, kam ti dva čoklové neprolezou.
Včera jsem koukal na jednu z našich lavic u stolu před jídelnou a říkal si, že ji dneska musím rozebrat a znovu dobře sestavit a slepit velmi dobrým a silným lepidlem. Dnes ráno byla lavice na kousky před kuchyní, spojená jen ohnutými vinklíky, které ji držely pohromadě. Kluci si včera na ni asi sedli ve více lidech.
Honza se pokoušel sekat trávu traktůrkem a ta je buď tak vyschlá, nebo jsem nože dostatečně nenabrousil, prostě nejde sekat. Tráva jo, ale ty suché stonky pořád stojí...
Včera byl u nás Ivčin bratranec Míla a konečně se pohnul projekt sauna. Dohodli jsme detaily a po finálním zaměření by suana měla v říjnu stát. Saunaovací sezóna by mělůa být už u nás... Kéž by se to povedlo.

Nakupování a instalace

15. srpna 2018 v 8:10 | Marcel
Vyjel jsem si zanakupovat. Jednak trochu potravin, je tady jen pár slečen na jezdeckém a naši, takže Makro a Nowaco nemá cenu objednávat. Pak ale taky do Bauhausu, protože se počet věcí na seznamu prodloužil. Mimo jiné i ventilátor do kuchyně, starý dosloužil a světlo na strop, které se spálilo. A byl to kurva nákup... Ventilátor jsme smontoval a v šíleném vedru pustil. A vzápětí si všiml, že kryt spodní části je prasklý... Věnoval jsme se jen montáži horní části a nevšiml si, že stojací kus je celý v prdeli...
Přišrouboval jsem světelné těleso na strop (je LEDkové, protože v Bauhausu nemají klasické těleso na zářivky), zapojil, vsunul první trubici, OK, vsunul druhou trubici a hups, vyhodil jsem jističe až v budce před statkem a v trubici lítaly ohnivé kotouče. Přišel tatík, alektrikář, ae v LED světlech že se nevyzná. Nicméně se začetl do návodu a důležitá tym byla jedna věta - dbejte na zapojení L - N. Což jsou písmena na objímce trubic a na tubicích samotných. Zasadil jsme trubice podle písmenek a ejhle, i ona ohnivá trubice svítí. Neuvěřitelné.
Jo, a ventilátor vyřešila stříbrná lepící páska...

Po táborech

13. srpna 2018 v 7:26 | Marcel
Skončila další sezóna našich táborů, tento týden máme jen dozvuk čtyř holek na jezdeckém puťáku. A musím přiznat, že toho mám opravdu dost a potřebuju nabrat energii. V posledním týdnu jsme měli s tatíkem na starosti sice jen sedm chlapců, ale sedm manuálně nezručných kluků, se kterými jsme se snažili v rámci motta tábora něco vyrábět a mezitím je i jinak zabavit. Nebylo to lehké, protože devítiletí kluci neuměli naslouchat a udržet myšlenku a stále se opakovaně na něco ptali. Odjížděli ale spokojení a my si od zhruba jedenácti užívali ticha na statku.
Po dvou týdnech jsem se vrátil do kuchyně a opět, klasicky, pár věcí musel dohledat a zjistit, jaké suroviny chybí. Máme tady volnější týden, tak budu vařit z toho, co v lednici a mrazáku zbylo, vyčistím zbytky a budu improvizovat, docela se těším. V sobotu dorazila i mamča a s tatíkem zítra ráno vyráží na čtyřdenní výlet po jižních Čechách. A mne ve volných chvílích čeká dolakovat venkovní stoly (nebo vlastně že by Honza, který se dneska večer vrací?). Minulý týden hrál Honza na největším florbalovém turnaji na světě a dnes má úvodní stáž v nové práci, na Nova sport. Všichni jsme zvědaví, jak se mu tam bude líbit a jaké budou první pocity.
Když nejsem v programu tak věřím, že deníček bude zase aktivnější a články budou častější...

Rozpálený statek

6. srpna 2018 v 14:14 | Marcel
Po týdnu na Vltavě jsme zpět na statku. Voda byla skvělá, ale náročná. Za pět dní jsme s dětmi ujeli 105 kilometrů, teploty stále přes třicet, kempy pro stovky lidí klidnému spánku moc nepřejí, ale užili jsme si to.
Po návratu se na mne lidi sesypali jako vosy. Najednou každý něco potřeboval, do toho tady byl Martínek, který chtěl taky svůj díl přízně. Navíc za námi byl jeden večer s Matějeme v kempu a asi mu utkvělo v hlavě koupání ve Vltavě. Proudu nestačil a já ho musel z unášející řeky vždy lovit, superjunior byl vysmátý jako sluníčko.
Nejvíce se mne nachystal v kuchyni Míla - klekl ventilátor, vyhořela zářivka a na nový sporák musím koupit silnější regulátor plynu. Navíc došla kofola i zmrzliny, na které se něše děti těšily, pivo taky nebylo, o vínku na střik nemluvě. Dojeli jsme programově vodácký tábor, v neděli poslali děti domů a měli šest hodin na odpočinek. V další várce přijelo sedm kluků na tvořivou Dědovu kůlnu, osm holčiček na Babččinu zahrádku a deset holek na jezdecký. My s klukama povídáme o kutilství, byli jsme v lese na borovicovou kůru a budou si vyrábět lodičky, vysvětlovali jsme jim řezání dřeva a kovu, zatloukání hřebíků, šroubky a vruty a podobné věci. Vrcholem by mělo být postavení budky pro ptáčky.
Tráva je strašně suchá, musím se podívat do stuzdny, kolik ubylo ve vrtu vody. Ve vedru se už nbikomu nic nechce, tropy trvají, jako všude, už neúměrně dlouho. A příroda trpí spolu s námi...

Voda

29. července 2018 v 8:34 | Marcel
Na týden odjíždím na vodácký tábor, takže své věrné čtenáře potěším až za týden.

U ohniště

28. července 2018 v 8:24 | Marcel
Sedím si večer u ohniště a kochám se okolní krásou. Klid, děti jsou pryč nebo spí a konečně se ochladilo. Zaujalo mne hejno komárů vířící ve sloupu teplého vzduchu nad ohništěm. Využívá stoupání teplého vzduchu a tancuje v něm, dokáže se přizpůsobovat mírným závanům větru. Za chvíli mne až zamrazí při pomyšlení, že to vlastně trcohu symbolizuje český národ, který se taky většinou přizpůsobí všemu, teď třeba vládě ulhaného člověka s podporou komunistů... Ale slíbil jsem si, že tady o politice moc psát nebudu, protože by se to mohlo zvrhnout.
Napiju se vínka a rozhlížím se po okolí. Stojí nám navé tabule připravené na texty o našem najbližším okolí, o prostředí, ve kterém žijeme. Po týdenním nabitém programu je tady krásný klid, skončil nám organizačně nejvíce náročný týden a já jsem rád, že vše proběhlo dobře a účastníci odjeli spokojení.
Teď naopak končí týden s nejvíce lidmi, pro 70 jsme snad ještě nevařili. Naštětstí dokážu množství jídla jakž takž odhadnout a zbytky jsou minimální. Navíc jsou šíleně rozežraní a sní fakt velké množství všeho.
Včera mne ale dostal rozmazlený chlapeček, k obědu byl kuřecí řízek a bramboprová kaše. Na ni jsme sypal trošku pažitky. "To nechci" ukázal na pažitku. Odpovídám "Pokud mi řekneš, co to je, nedám ti to". Chvíle klidu. "Přece nemůžeš nechtít něco, o čem nevíš, co to je". Taková naše klasika (někdo ukáže na cibulku se slovy, to zelí nechci, předevčírem měli špenát a nechtěli jej, stačilo ho ale v rámci barevného dne nabarvit na červeno a jedli ho bez problémů). Chglapeček vše zakončil slovy "Nevím co to je, ale pálí to". A měl ji tam. Pak si pažitku kousek po kousku vybíral prstíkem pod komentářem Honzy "Dej pozor Franto, ať se neotrávíš..."

Kam dál