Výštický deníček na Blog.cz

V sobotu, zatímco jsme schůzkovali s našimi instruktory nad tématy a programy na našich táborech, měl přijet bagr, aby odkopal výkop pro izolaci jedné stěny, správně hlubokou díru pro nemožně umístěné trubky ústředního topení a základy pro schody. Dorazit měli taky pracanti, kteří vše ručně dodělají a zabetonují základy pro schody. Ale o den dříve na bagru něco prasklo a celou sobotu pak byl bagr v opravě. My tedy nerušeně připravili scénáře pro všechny tábory (budeme jich v létě mít devět pro v tuto chvíli 236 dětí) a odpoledne jsme začali důkladněji pracovat na nových prostorech - na půdě bude "dílna" pro děti zaměřená na všechny možné výtvarné aktivity a v druhé části bude týmovna, místnost pro instruktory pro schůzkování a spaní. Vloni spali u nás v bytě a bylo to velmi problematické.

Příprava znamenala vymést půdu, vyklidit odložené věci na jinou půdu, z OSB desek rychle sestavit dělící zeď a z naší půdy přenést sklad výtvarného a metodického materiálu. S našimi instruktory, včetně úplně nových mlaďochů - prefektů, to byla radost, jednak byli rádi, že mohli přijet a druhak chystali vlastně prostory pro sebe. Občas jsme práci proložili povídáním o programech, o metodice a přípravě, prošli jsme částečně postavený lanový park a vyzkoušeli si bezpečnost - na vlastní kůži mlaďoši poznali co znamená chvilková nepozornost, kdy jeden z nich byl v okamžiku na zádech na naštěstí měkké zemi a všichni kolem jen zírali... Lana jsou natažená v necelém metru, nebezpečí je minimální, ale u dětí je dodržování bezpečnosti důležité. A chybami se člověk učí, proto už příště nic podobného nedopustí. Zvláště po mém komentáři situace.

V neděli přijel bagr i živá síla a při vykopávání narazil bagr na další vychytávku bývalého majitele. Přívod pro elektrické budky určené pro kempující karavany byl v asi pěti centimetrech pod zemí... Jen náhodou nebyl kabel přetržen.

Jednou z nových tváří mezi našimi ibnstruktory je Matějova kamarádka Lenka. Ta v neděli konstatovala, že k nám asi přestane jezdit. Každý den, který u nás stráví, prý vidí nějaký náš úraz. Teď konkrétně v sobotu Honzu při přemisťování králíkárny a králíků dost poškrábalo jedno mládě, já si v neděli nachystal bakterie do septiku a po nalití do díry v zemi mi na prst upadl fakt dooost těžký poklop septiku. Nehet mám krásně modrý a celý prst bolí jako ďas... Tak za všechno asi může Lenka .

Pokud tohle bude číst musím napsat, že je neskutečně pracovitá a příjemná a dokonce má dost pozitivní vliv na Matěje. On se dokonce i po půl roce oholil...

Můj včerejší pád z koně a podávání komínových tvárnic do úrovně střechy a nad ni při stavbě komínu se přes noc nějak rozleželo. Cítím se jak přejetý válce, rozlámaný, zadek mám naražený, a to jsem spadl do měkkého. Ale máme postavený komín z obýváku a za týden, až vše proschne, ho budeme moci po připojení ke kamnům vyzkoušet.

Zítra přijede bagr připravit podklad pod schody a vyhloubit výkop pro trubky ústředního topení. Ty staré jsem dneska přeřízl a vyndal. Předtím jsem vypustil 100 litrů směsi do barelů, další litrey jsou v radiátorech. Musíme počkat na instalatéry, kteří napojí nové trubky. A pak už snad nezamrzneme.

Potěšilo mě několik telefonátů od kamarádů, kteří si vzpomněli na můj výstupem s Davidem Rathem a teď se potřebovali podělit o radost. Kéž by takhle došlo na všechny. Ale ne vbšichni dostávají na návštěvě víno, oni ho tam spíše nosí...

Večer máme povídání s instruktory a doufám, že druhá noc bude léčivá a zítra budu moci normálně fungovat. Ono se to včera nezdálo, ale ty pády fakt bolí.

Tak mám za sebou další věc poprvé. Ivča si s jedním z hostů vyjela na koni a protože nemáme třetí kompletní sedlo, nemohl jsem jet s nimi. Po jejich návratu jsem si nasedlal Lorana a vyjel si sám. Ivča mi do toho ještě řekla, že Béda jezdil s Loranem na vyjížďky taky sám, že by to mělo být v pohodě. Naklusal jsem si ho a dojel k nejbližší samotě. Tam jsem si ho otočil a vydal se zpět. Vím, že každý kůň má v hlavě komnpas a pozná, kdy se otočí domů a pak jde rychleji. Přesto jsem se rozhodl si Lorana naklusat a chtěl jsem ho zvládnout zastavit. To se povedlo dvakrát, napotřetí šel do cvalu a do pole, kde začal vyhazovat. A já vzápětí viděl kopyta z hodně velké blízkosti. Loran se zastavil, otočil na mne, já se postavil, šel k němu, ale on vzal dráhu a tryskem se vrátil k výběhu za kamarádama. Tak jsem se domů vrátil pěšky. Tam už se Loran nechal chytit, dovedl jsem ho přes pole ke statku a znovu nasedl. Vyjel jsem na opačnou stranu a při cestě zpět už ho nenechal klusat, i když by to Loran znovu rád zkusil. Nakonec asi dvacet minut na jízdárně a šel do výběhu, čehož se nemohl dočkat. Po sesednutí mi Ivča generál řekla, že ona by si na Loranovi sama nevyjela, ale že mě nechtěla strašit. Tak to pěkně děkuju. Sám si asi hned tak nevyjedu...

Odjela nám škola v přírodě a já se musím vrhnout na vypuštění poloviny topbného systému, protože přijede bagr vykopat hlubší výkop pro tubky a základy pro schody. A to mě bolí celé tělo, ten včerejší pád se nějak rozležel...

Na poslední chvíli jsem dostal možnost jet se podívat na akci našeho dodavatele Nowaco gastro tour. Jednalo se o prezentaci výrobků, novinek i vychytávek a ukázka několika postupů při vaření hotovek. Neříkám, že použiju vše, například gratinované kuřecí maso na zeleninovém ratattoulie s gratinovaným ořechovým sýrem nebude úplně na naší šlágrliště, ale další zajímavé úpravy bramborových šišek, kuřecí v kombinaci s bramboráčkama, nebo bramborové variace u nás určitě můžete najít. Vše navíc bylo v krásném prostředí českokrumlovského zámku. Viděl jsem a ochutnal několik polotovarů, které jsem do této doby neznal a které určitě budeme objednávat. Výsledkem bylů příjemý výlet do Krumlova a několik nových zajímavých zkušeností a nápadů.

Cestou jsem navíc poslouchal vývoj kauzy středočeského hejtmana Davida Ratha. To, že ho konečně u něčeho chytli mne neskutečně těší. Že je to nečestný člověk tušilo a vycítilo mnoho lidí. Já s ním měl navíc osobní zkušenost v době starostování ve Zvoli (http://zpravy.idnes.cz/nasijte-si-ratha-na-uniformy-naridil-hasicum-kraj-f7f-/domaci.aspx?c=A090521_215022_domaci_abr), takže jsem rád, že se opět potvrdilo, že na každou svini se někde vaří voda. Jen aby se našel soudce, který vše dotáhne do konce.

Večer jsem si uklízel bar a na něm byla krabice "poštovní schránka" plná pohledů domů. Nahoře byl jeden otočený textem ke čtení a já tam zahlídl něco ve smyslu "je tady moc dobře, jen nám nedávají dopisy". Už jsem měl v plánu jet na poštu ve středu ráno, ale uznávám, je to teprve podruhé za dopbu jejich pobytu tady. Vše má jednoduché vysvětlení - silnice do Olešníka se předělává a je uzavřena a namísto 4 minut pohodlné jízdy autem musím jet objížďkou čtvrt hodiny. A protože na poště jsou i balíky, na kole to nepůjde. Ale dneska dětičky dopisy dostanou a v pátek ráno zajedu naposledy, aby před odjezdem měly poslední pozdravení z domu.

Doma máme zase staveniště, syn paní učitelky nám staví komín v obýváku, v chladných dnech budeme moci zase topit a nebudeme v udírně!!! Už se těším, i když ani tohle není zadarmo...

Nechal jsem se ukecat a dětem jsem zatopil. Venku je chladno a na pokojích a v jídelně je okolo 16 - 17 stupňů. Na druhou stranu chodí děti na pokoje jen spát, jídelnu nemám šanci za tak krátkou dobu vytopit, tam se pořád courá, dveře jsou často otevřené a místnost je velká. Na druhou stranu si to všichni trochu vydýchají. Ať tedy mají dětičky teplo na pokojích, když večer přijdou z koupelny. Jeden z mých argumentů byl, že první co děti udělají, nechají otevřené dveře nebo otevřou okna. Ne, to neudělají, zatop....

Zatopil jsem a šel si na chvíli lehnout. Už už jsem se přemlouval, že vstanu a přiložím, když přiběhla Ivča, že je přetopený kotel. Vběhl jsem do kotelny, zkoumal, jetsli se točí čerpadlo, kotel je otevřený, zpátečka je taky otevřená a pak jsem si všiml, že mi někdo zavřel přívod do pokojů. Já si vždy do větví i do kotle zavírám zpátečku a teď byl zavřený i přívod... Teploměr na 120 stupňů a více hned začal klesat, páru jsem z kotelny vyvětral a naštěstí se nic vářžného nestalo. Ale kdo mi to zavřel? Matěj, Honza, nebo některá z návštěv kotelny?

Děti jsou na celodenním výletě a půl hodiny před nimi přijel předvoj, manžel paní učitelky, bývalý vedoucí svých táborů. A Mařenka z kuchyně za mnou přišla se slovy, že přijel děda a hned otevřel dveře a okna pokojů. Myslel jsem, že mě omyjou. Vyběhl jsem za ním, že dětem topím, ať vše hned zavře. Jeho odpověď byla logická: "Větrám jim než přijdou, aby si pak nevětraly samy..." Co na to říct, jen že dřevo a čas, který jsem topení věnoval, jsou v prdeli... Z jiného pohledu ale musím říct, že děti se chovaly naprosto předvidatelně. Neotvíraly okna, ale dveře pokojů za sebou taky nezavíraly. Ale vichni byli předem upozorněni na riziko úniku tepla, více dělat nemůžu

Před večeří měly děti ještě divadlo, koza si ze svého chlívečku, který byl původně kotcem pro psy, prostrčila hlavu pod plotem do vedlejšího boxu a nemohla ji dát zpět. Pomohl až aku šroubovák a rozebrání části plotu... Ach jo, je to ale koza...

Musím si zvyknout, že v den, kdy se mě ráno Ivča zeptá co budu dělat a já mám naplánovány klidnější práce, následuje průšvih. O víkendu se hodně ochladilo, v sobotu pršelo, v neděli pak bylo jen velmi chladno a já trávil den přípravami na letní tábory, vymýšlením programů i nových her, sepisováním příprav na víkend, kdy máme setkání s našimi instruktory. A často jsem odskakoval kontrolovat tekoucí záchody - špatně sesazené trubky odpadu měly za následek vodu na záchodech. Při večerní kontrole jsem pak zjistil, že dva záchody tečou a třetí je ucpaný. Nehodnotil jsem to spisovnými slovy - a to jsme záchody před dvěmi týdny čistili.S kuchařem Mílou a s Honzou jsme protáhli péro a pumpovali, prolévali vodou a dlouho nic. Dokonce jsme zjistili, že je ucpaný i druhý záchod. Ve chvíli, kdy to vypadalo nadějně, vytykly sračky z otevřeného odpadu ve vedlejším záchodě. Vytáhli jsme péro a protáhli ho další větví. Ta ale nešla vůbec uvolnit. Dokonce se připojila mužská část dozoru školy v přírodě a jeden z nich je kominík, který nám má stavět komín. Donesl z péra udělané vrtulky na čištění komínů, odstranil ,asivní střed a soustavu pér jsme navázali na lano, které jsme protáhli odpadem. Po několikerém protažení tam a zpět se uvolnil špunt a vše se vyhrnulo ven. Už aby byly nové odpady. Co ale bylo prokazatelné, holčičky málo splachují, ven se vyvalily hromady napěchovaného papíru. Aby toho nebylo málo, holčičky papírem zacpaly i mísy u kluků a na sále, kam byly dočasně převeleny. Na tohle si prostě nejde zvyknout.

Po třech a půl hodinách byly odpady průchozí a víkend pěkně skončil...

Na pátek si u nás škola v přírodě, která je u nás na deset dní, objednala program na dopoledne a kus odpoledne. Dohodli jsme se na třech aktivitách - nízkém lanovém parku, miniškoly jízdy na kánoích a práci statkáře... Než jsme si rozebrali děti přišly dvě učitelky s tím, že když my máme program pro děti ony budou pracovat pro nás. Jedna šla natírat kůly u hřiště a plot, druhá se vrhla na pletí záhonků. A děti se činily u boxů pro koně a ovce. Navalili jsme tam slámu a děti ji rozmisťovaly po boxu. Poslední pracovní skupinku jsme vyfasoval já a zjistil jsem, že předchozí dvě skupiny rozebraly asi třetinu válce slámy a my musíme dodělat zbytek. Už když jsem byl s touhle skupinkou ráno na lanech se nám vše protáhlo a poslední atrakci překonávali místo svačinky. A teď to s prací dopadlo stejně - než jsme slámu dodělali, byl čas na svačinku pryč a museli jít na další program. A pak že u nás neexistuje práce dětí...

Děti jsou pohodové, paní učitelka je má neskutečně zvládnuté. Poslouchají, jsou dochvilné, snaživé. Samozřejmě, jsou to desetiletí výrostci, ale po prvních dnech jsou chováním nadprůměrní. A hlavně po obědě i večer po deváté je klid. Žádný rámus, létání na záchod, napít se a zase na záchod.

Včera nám přivezli od Prazdroje nové sklo na bar a slunečník. Složil jsem podstavec a s našim kuchařem Mílou jsme asi pět metrů vysoký slunečník vsadili do stojanu. A pak jsem se rozesmál - obal navlečený na slunečníku v této poloze asi nesundám. Takže vyndat, sundat, nandat... A kdyby chtěl někdo vidět statek z výšky, stačí ve větrném počasí přijet, roztáhnout slunečník a chytit se ho - pak už člověk letí jako na rogalu.

Dnešek byl plný drobné práce, nejvíce mne vytrápily dveře do skládku. Rok a půl nešly pořádně zavřít, dveře se zkroutily a dům pracuje i s futrama a při dovírání bouchnutím k sobě vypadávala kliky. Tak jsem po roce a půl dveře vysadil a hobloval, brousil... Pořád nic, vzal jsem kotoučovou brusku a zbrousil i futra. Není to ideální, ale hodina a čtvrt práce má za výsledek ćelkem pohodové zavírání dveří.

Když se podívám zpět, stihli jsme toho celkem dost - dodělání přepážky v boxech, vyložení závozu piva, Makra a Nowaca, s byla spojená inventura mrazáku, posekání jedné louky, natažení posledního lana v lese, natažení nové sítě na volejbal. Ivča pak v době mého sekání trávy rychle někam odjela. Když jsem dosekal dozvěděl jsem se, že pro Matěje do Budějovic - blbě zaparkoval, dostal botu a neměl doklady, které zapomněl doma (a to pomíjím fakt, že duplikát ztraceného řidičáku má už 23 měsíců na městském úřadu Černošice). Předala mu doklady a vrátila se zpět. Matěj si přivezl kamaráda, který mu pomáhá odvážet hlínu z výkopu trubek ústředního topení do boxů k zarovnání podlahy. Po půlhodině práce přišel Matěj, že ho jeden chlapeček ze školy v přírodě, 4. třída, překvapil dotazem - kam vozíte tu hlínu? Po dopovědi následoval další dotaz - a čím ten výkop zahážete, když tu hlínu odvozíte? A s tím přišel za mnou, že jeho to vůbec nenapadlo. Nás samozřejmě ano, zahážemi výkop hlínou, která se stáhne z prostopru pod schody, aby se to vysypalo kamínkem. Zaprkovat blbě, to jo, ale myslet dopředu při práci? Proč taky, že jo...

Tahle věta zazněla z úst Ivči včera o půl osmé ráno. Super!!! Tak jsem vstal a šli jsme nahánět ovce zpět do výběhu. V boxu ještě není dodělaná přepážka a ovce si našly cestičku v zataraseném vchodu do boxu a skrz koňské výběhy utekly. Ve dvou se je podařilo poměrně brzy nahnat zpět, nicméně odpoledne jsem to Ivči vrátil. Šla si na chvíli lehnout a když přijela druhá část dozoru právě probíhající školy v přírodě, uviděl jsem ovce u příjezdové cesty podruhé. Tak jsem si pro Ivču došel do postele. Druhé nahánění ovcí bylo trochu dramatičtější, do výběhu se jim moc nechtělo, ale přes pokoj číslo 3 tam přece jen došly. A když jsem spojoval ohradníkovou síť v místě, kde byly ovce nahnány zpět, pustila Ivča do sítě proud. Dostal jsem to přes obě ruce a tak tak, že jsem druhou ránu nedostal o zeď za mnou... Další pokus o mou pojistku .

To znamená, že boxy musím dodělat co nejdříve. Dveře se už povedly a chybí už jen přepážka uvnitř mezi částí pro koně a částí pro ovce a kozu.

Venku je poměrně teplo a já dnes začínám vytyčovat místo pro sluneční hodiny, už se na to těším. Jestli se povedou, bude to pěkná atrakce. Tou další asi bude (a nejsem z toho nadšený) avizované přání a dárek pro Honzu narozkám. Je to neuvěřitelné, ale z tipujících v komentářích se jeden strefil, Zdeněk. Vypadá to, že pan veterinář nám někde sežene klokana. Jak toho budeme hlídat, to fakt nevím. Záleží, jak vysoko Skippy vyskočí.

Píšu trochu v afektu, protože jsem fakt naštvaný. Hodně. Zjistili jsme, že při poslední návštěvě popelářů nám zmizela stolička k nastupování na koně. Cena je nízká, ale jde mi o princip. Violal jsem to panu řediteli, ten byl otrávený, protože mi vzal telefon v době své dnešní dovolené. A jeho odpověď? Kolik stála ta stolička? Já, když jim to řeknu, tak mi odpoví, že to nevzali. Řekněte to policajtů, ať to vyřeší oni....

Takže pozor, nechci házet všechny do jednoho pytle, ale ti naši kradou.