Začaly tábory

Pondělí v 15:10 | Marcel
Minulý týden jsme tady měli skupinku rodičů s dětmi, jedzí spolu už mnoho let a rodiče měli pro děti připraven zatím nej program ze všech skupinek, co tady byly. Nějaké věci nám i nechali s tím, že je už nevyužijí a my určitě ano, mnohokrát... Zvolna začínají tábory, tím prvním je jezdecký s deseti účastníky, takže opravdu pomalý nástup táborů. V posledních přípravách jsou ale další tábory, už v sobotu přijede dalších 35 účastníků a hlavně začíná středoškolské O-TE-VŘI. S Honzou jsme dneska provedli velký nákup právě na tento týden, kdy se tady zase budou dít věci...
Honza začal fungovat trochu jako brigádník-opravář. Mimo tábory, které vede, bude na statku placeně brigádničit. Na konci minulého týdne nám bylo nahlášeno, že jeden pisoár špatně odtéká. Šel jsem ho pročistit a usoudil jsem, že je potřeba pročistit i ten druhý, dlouho to nidko nedělal (kromě toho, že jsem sifon při utahování urval...). Při mytí rukou jsme zjistili, že špatně odtého umyvadlo u kluků na záchodě. Rozebrat va vyčistit. Šel jsem k holkám a tam to bylo stejné. Usoudili jsme, že je potřeba rozebrat všechny umyvadla, ale až odjedou lidi. A ty poslední dvě, holčičí záchody, to byla fakt chuťovka. Usazená mastná špína a vlasy, hustá hmota sahající hluboko za sifon. Až jsme u jednoho musel použít čistič odpadů... A hučelo to hodně hluboko uvnitř.
Honza pak sekal veškerou trávu, společně jsme opravili prkno na jízdárně, které překopl vzteklý Dhaulagirí. Skříň na dvojce, světlo na apartmánech, dveře na šestce a sposuta dalších drobností. Díky za pár volných chvilek na odpočinek MrkajícíMrkajícíMrkající
 

Honza perlí

30. června 2018 v 15:18 | Marcel
Honzu je nutno pochválit za to, že si vymyslel dlouhý seznam prací, které je potřeba na statku udělat s tím, že je v průběhu prázdnin udělá. Začal broušením stolů a livic z tzv. pivních setů. používal vibrační a pásovou brusku a hned první den si nešťastně odložil pásovou brusku ještě před zastavením, ta mu najela na kapsu s mobilem a rozbila displej. Naštěstí to šlo opravit, i když to nebylo zadarmo. Včera jsem přišel něco říct, on se otočil, vibrační bruska spadla na zem a přestala fungovat. Myslel jsem si, že se třeba jen sekl elektrický kabel. Honza namáhavě brusku rozebral, ale nic jsme neobjevili. Šel brousit dále, já na něco sáhl, s něčím pohnul a bruska naskočila. No, pěkně si Honza oddechl, protože podle jeho slov to broušení začalo vycházet pěkně draze... Pak navrhl, že se půjdeme podívat na orobinec, jak se staví v kořenové čističce. Podle slov čerstvého přírodovědného inženýra se sám postaví. No a cestou na louce ho píchla včela do prstu na noze... Pecháček jako blázen.
Včera a dneska jsou na statku Matěj s Martínkem. Nic nového, roste, začíná žvatlat a furt by jedl. Dneska jsme byli ve čtyřech na minigolfu na Hluboké. Supejunior uviděl jezírko a potůčky a nebyl k zastavení. V botičkách a kalhotech jsme ho do vody pustit nechtěli, po chvíli šel jen do bodíčka a do potoka. Po pár minutách i v tom bodíčku seděl ve vodě, od té chvíle byl nahý, my si odehráli celé hřiště a jen jsme se střídali ve sledování Martínka ve vodě. Po hře jsem zašli na pivko a chlapec, asi desetiletý, o dva stole vedle, na jinak prázdné terase, udělal zásadní chybu. Donesl na stůl dva talíře s jídel a odešel pro tátu. Martínek zavětřil a během pár vteřin byl u stolu a natahoval se po hranolkách a hamburgru... Celé dopoledne jsme se nemohli ubránit smíchu, protože Martínkem vytvářené situace byly neuvěřitelné...

Promoční oběd

28. června 2018 v 8:39 | Marcel
Minulý týden u nás vedl Vašek program pro děti a v pauze se zeptal, jestli by k nám mohl vzít rodinku na promoční oběd. Krása, proč ne, aspoň vyzkouším rostbíf... Steak jsem dělal Honzovi předevčírem, i s pepřovou omáčkou a povedlo se. Jen se opravdu musí hlídat teplota uvnitř masa, na což jsem si koupil speciální teploměr.
Den a půl jsme měli na statku Martínka. Až na dvě hodinby v noci, kdy ho asi probudily zoubky a my druihý den dopo byli úplně vyřízení, byl opět zlatíčko. Příště mu dám do kapsy krokoměr, kolik toho je schopen u nás nalítat... Jen by mne nenapadlo, že když pro něj pověsím houpačku a posadím ho do ní, zhoupnu, on bude mít snahu se předklonit a koukat, jak ubíhá zem. No a při zhoupnbutí dozadu najednou videl se zaháknutýma nohama v houpačce hlavičkou dolů. Naštrěstí si to ani nestačil uvědomit a už jsem ho posadil zpět.
Ve volném týdnu se připravujeme na tábory, já včera a dnes vyrábím venkovního běhacího logika, Honza připravuje start O-TE-VŘI a samozřejmě je toho spousta na statku. Dnes celý den prší, takže nás čekají pouze vnitřní práce.
Jo, minulý týden přišel Láďa se svou oblíbenou větou "ono to nějak nemá tah, ta košovka" (rozuměj ruční sekačka s pohonem a košem vzadu, tedy košovka). Dotáhl jsem nože a nic, pořád to jelo na půl plynu. Nu což, opět telefonát kamarádovi, odvazl jsem ji tam a výslůedkem byly špatně dotažené nože. Ach jo, člověk poznává furt něco nového. Ale takové věci poznávat a zažívat fakt nechci!!!
 


Hlášky naší Lucky

25. června 2018 v 8:33 | Marcel
Máme za sebou svatbu, víkend s takovou akcí je vždycky velmi náročný a dlouhý. Svatebčané ale nebyli moc žízniví ani hladoví, naše zásoby daleko předčily jejich zájem. Nicméně oběd a večerní rautová grilovačka pro 60 lidí byl slušný záhul. U nového grilu nám pomohl Honza a bylo to hodně znát. Velmi náročný byl oběd. Péct 13 kilo telecích líček ve třech troubách, když každá peče jinak a ta hlavní nás zlobí (spekl se termostat a horní spirála hřeje jen naplno). Honza pak pasíroval kaši pro plnou jídelnu, tak žádná sranda...
Stejně to ale znamenalo být v kuchyni v sobotu od sedmi do půlnoci a v neděli od půl osmé uklízet a dělat snídaně. Po odjezdu svatebčanů jen klid, spánek, filmy...
Musím se ještě vrátit o týden zpět, na sraz abiturientů. Měl jsem hlášeného jednoho vegetariána, který ale jí ryby. Z jednoho byli dva a oba se vyznamenali. Jeden odjel 15 minut před grilováním s tím, že ho nechce platit, protože už tady nebude. Druhý vegoš byl taky zážitek, na oběd odmítl vegetariánské jídlo a nacpal se jelením gulíšem, večer prohlásil, že ryby nejí a místo zeleniny by si dal to srnčí z grilu.... Není to s lidmi někdy úplně jednoduché.
Velmi perlila Lucka, která má občas věty, nad kterými člověk žasne. Už v týdnu prohlásila, že musí počkat, až se ji rozpustí voda... Včera při odjezdu, kdy si odvážela nějaké zbytkly pro zvířata a výslužku odpověděla na dotaz, kam to vše dá, že do kufru. Na kole...
Hláškou víkendu ale byla sobotní dopolední věta: "Otec nevěsty prozvracel noc. Psychicky nedal, že se mu žení syn."

V kuchyni zase lepší...

20. června 2018 v 16:42 | Marcel
V pondělí jsem absolvoval další z kuchařských kursů. Teď to byl dárek od Olči a Honzy a já si vybral téma maso, roastbeef, steak, kachní játra. Začali jsme játry na šalotce, brandy octu s leitovou petrželí. Mám játra rád a tyhle byly fakt výborné. Pak jsme si udělali roastbeef z nízkého roštěnce, pomalu pečený při nízké teplotě a než se dopekl, přišel na řadu zlatý hřeb. Steak z vysokého roštěnce s pepřovou omáčkou a zelenými fazolkami. Jsem rád, že jsem viděl a zkusil si, jak se dělá fakt dobrý steak z kusu krásného masa (za syrova 290 gramů). Byl naprosto exkluzivní a to jsme si ho dělal sám!!! A ta pepřová omáčka...
Na závěr nám byl ukázán ještě dezertík, choco mouse, čokoládová pěna a byl tady konec. Zase o velký kus chytřejší jsem se vydal z Prahy domů a po půlnoci jsem zalehl do postýlky.
Nynější škola v přírodě byla včera na výletě na Karlově hrádku a cestou zpět se někde pěkně sekli. Skončilo to tím, že jsem schoval svačinku a rovnou dělal večeři. Dětičky jsou fajn a učitelky si je drží zkrátka. Holt jde vidět menší město, Mnichovice. Dneska jsme pro ně dělali program, já strávil dvě hodiny na lodi, ale ty třeťáky toho moc nenaučíte. Aspoň se svezli a měli radost, že dojeli na kánoích zpět k molu...
Vrátím se ještě k našemu novému grilu. Je to opravdu krásný profi gril, ale nevěřil jsem, že mi ho prodají rozebraný do posledního šroubku. Když jsem vybalil hromadu součástek a pěkně zalisované a označené šroubečky a matičky, šel jsem do kolen. Zlatá Ikea... Dvě a půl hodiny rozpoznávání jednotlivých dílů podle manuálu a snahy dostat se šroubovákem na nedosažitelná místa ale skončila úspěchem. Včera jsem koupil dlouhé oko do zdi, nainstaloval jsem jej a gril si pěkně zamknul. Pro jistotu...
Dnes jsem dělal velkou objednávku, protože o víkendu máme svatbu pro 60 lidí. Těch šedesát bude na slavnostním obědě a ještě úplně nevím, kde udělám takovou porci telecích líček. Navíc nám opět stávkuje trouba, spálil se otáčecí termostat a horní patro pro změnu jede pořád na 100%.
Na druhou stranu od pondělka tady nikoho nemáme (hurá!!!!) a já ho budu moci někde intenzivně shánět. A odpočívat, pokud se chystání táborů dá říct odpočinek.

Dva mejdany a 1000 kiláků

17. června 2018 v 18:14 | Marcel

Na kafe se zastavil starosta, já s ním probíral jeden prázdninový projekt a z něj mimochodem vylezlo, že jsou velmi reálné úvahy o zřízení úložiště jaderného odpadu na druhé straně hlavní silnice. Od Temelína až nad Purkarec by měl být 23 kilometrů dlouhý tunel...
Brzy odpo sedáme do auta a jedeme na oslavu kamarádových padesátin do Prahy. Večírek krásný, jen jsem nepochopil, jak se na statku povedlo Ivči vyndat z kabelky fotky, které sloužily jako vstupenka na oslavu. Dal jsem fotky do futrálků a vložil přímo do kabelky. A v Praze tam nebyly... Spát jdeme okolo druhé, ráno vstáváme, Ivča přes fyzioterapeutku a dvě další zastávky jede na statek, kde se nám střídají další skupiny lidí, já jedu do Ostravy. Dáýlnice snad v horším stavu ještě nikdy nebyla. Po čtyřech a půl hodinách jízdy jsem u mamči, dávám si oběd, jdu se dospat a odcházím na večírek čtvrtstoletí florbalu v Ostravě. Spát jdu opět kolem druhé, ráno se nasnídám a balím se. Maminka měla strašnou radost, že mě viděla celkem asi tři hodiny. 400 kiláků směr statek, kde hned vytahuju sedm kilo masa a chystám večerní grilování. Do této aktivity jsme zainvestovali a koupili profi plynový gril a práce na něm je pohádka. Na 180°C je rotopený za deset minut, grilovací plocha 74x45 centimetrů. Krásná práce.
Navíc poprvé v historii statku máme dvě skupiny, dvě večeře a dva kuchařské týmy. Já s Luckou griluju, Míla s Maruškou mají na starosti bassebalisty a servírují vrabce se špenátem. Neuvěřitelná show.
Je neděle, lidi odjeli, my provedli hrubý úklid, trochu se dospali a já proběhl pár míst, které byly potřeba opravit. Namazat dveře, opravit police ve skříních, pověsit spadlý obrázek, sešroubovat židli, zalepit židli ze sálu. A je večer a ráno přijíždí 45 dětí a pět učitelů.
Nepovedla se jen opravit sekačka, páku na zvedání mám, Míla špatnou rozebral, ale ani po několika pokusech a hodinách ji společně s pružinou nenasadil. Asi budu muset do Mounfieldu servisovat...
Tak vzhůru do pracovního týdne...

Střídání v kuchyni

13. června 2018 v 8:37 | Marcel
Venku se ochladilo, v kuchyni začalo být příjemně a dochází k plánované výměně stráží, do kuchyně nastoupili Míla s Maruškou. Na mne spadly jiné práce, jejíchž seznam leží přede mnou. Vybrat pekkárnu na období, kdy nám nemůže z provozních důvodů zavážet Zliv, odvézt železo do sběru, připravit jídelníček na příští týden a udělat objednávky, potkat se se se starostou ohledně letního kursu...
Venku prší, ale dětičkám to vůbec nevadí. V kuchyni jsme ze třiceti dětí z mateřské školky úplně hotoví, protže mají místo žaludku kyseliny. Sní daleko více, než druháci a včera dokonce hrozilo, že večeře (špagety) na druháky vůbec nezůstane... Maláči si chodí furt dokola přidávat, kam to jídlo do nich padá?
Bedlivě sledujeme kořenovou čističku a pohyby hladin v ní. V kontextu s fyzikílními zákony je to strašně zajímavé, stačí o kousek zvednout hladinu odtoku a celková hladina v čističce se sníží o mnoho centimetrů. Naplňuje se a já se snažím dopočítat, jakou má asi kapacitu vzhledem k množství kačírku různé velikosti, jíž je naplněna.
Zdravotní problémy snad definitivně pominuly, nicméně byl to velký vztyčený prst, i když vůbec nevím před čím. Jedl jsem stejné věci jako všichni ostatní, tedy kromě pečiva, a trabl jsem měl jen já. Navíc nikdo nedokázal přesně pojmenovat, co vlastně bylo příčinou.
Míla s Maruškou jsou tady z několika důvodů. Abychom si trochu odpočinuli, prostřídali se a Míla se ve volném čas vrhl na věci, které jsem nestíhal. Aby nám pomohli se vším možným a taky proto, že zítra oba odjíždíme na oslavku narozenin kamaráda Honzy. Já pak pokračuju do Ostravy, kde jsem vyhlásil setkání ke čtvrtstoletí založení florbalu v Ostravě. O víkendu tady máme kamarádku a její abiturienty, v pondělí pak odjíždím do Prahy na kuchyřský kurs "Muž v kuchyni". Nápní jsou steaky, rostbíf, kachní játra, vše ve variacích s whisky. A s degustací...
Pak už zpět natrvaloi do kuchyně.

To se zase toho jednou snědlo...

11. června 2018 v 19:57 | Marcel
Na víkend jsme měli Martínka a byl to fičák. Superjunior rád jí, to sedí, pak stráví nějaký čas na pískovišti a v ohrádce u hraček. Zbytek času ale chodí, chodí a chodí... Když navíc vstává ráno mezi pátou a šestou. Jinak je hodný a zlatý a v neděli jsme si s ním v rybníce neskutečně užili. Začal mít potřebu lehat si na vodu a pak taky skákat z mola... Naštěstí jen do náruče a až když měl jistotu doteku, tak se položil.
Na víkend jsme tady měli rodinné firemní setkání a už páteční večer, kdy jsem dovařoval rýži k číně, mě varoval. Byli neskutečně žraví, oběd to potvrdil a večerní raut podtrhl. Ivča se divila, proč dělám tolik řízků, když mají ještě kus pražské šunky, tatarák, obložené mísy a saláty. A samozřejmě hromadu pečiva...
Normálně bychom v neděli odpočívali, protože skupina končila snídaní, ale se superjuniorem to moc nešlo. Střídali jsme se, na výlet jsem úplně nebyl vyladěný, protože po čtvrteční kolice jsem se necítil úplně v poho a nějak s námi všemi lomcovaly změny tlaku.
Večer jsme si rozdělili práci s Mílou a holkama a šli brzy spát.
Dneska od rána zase kvapík s příjmem dvou skupin škol v přírodě, dochystávání statku, vaření, objednávky na půlku týdne a všude mezi námi vysmátý pobíhající Martínek. Já musel do města nakoupit několik potřebných věcí pro Mílu na drobné práce a hlavně objednat páčku k sekačce, protože "ono se to nějak nejde zvedat..." On někdo zvedal výšku sečení asi ve chvíli, kdy byla aretovaná čudlíkem do dírky a urval ji... Bude asi do konce týden, 450 Kč...
Školka i druhgá třída jsou žravé, kuře na paprice nezbylo na personál a Míla večeřel těstoviny se sójovou omáčkou...

Nedobrovolný výlet

8. června 2018 v 12:58 | Marcel
Dneska se nám střídají skupiny, 50 odjede, 35 přijede, v pondělí nových 61 lidí... Naštěstí nám přijeli pomoct Míla s Mařenkou a Bety. Právě včas...
Včera dopo mně zabylo nějak špatně, asi jsem snědl párek nevalné chuti. I když jsme měl jen banán a mysli... Oběd jsem uvařil a těšil se do postele. Sotva jsem si lehl, křiče v břiše a bolest beder zesílely. jako svině. Skončil jsem v dřepu v obýváku vyhlížejíc rychlou, kterou volala Ivča. Podezření na ledvinovou koliku... Proišel jsem vyšetřením na urgentním příjmu, rentgen, prohmátání a diagnóza buď srůsty v dutině v břišní po operacích a blokace střev, střevní koilka nebo ledvinový kámen. Byl jsem odeslán na urologii, kde mne k mému překvapení převzal florbalový kamarád. Vyšetřil mě velmi dobře, ledviny jsou v úplném pořádku, stejně jako močák a moč. Konečně mi píchli injekci proti bolesti, počkal jsem na výsledky laborky s močí a Tonda mi řekl, že to bude asi opravdu střevní. Dostal jsem silný roztok magnézia coby projímadlo a byl odeslán domů. Projímadlo trochu zafungovalo, ale čekal jsem to větší... Noc nic moc, škrunkalo mi v břiše, převracel jsem se a moc toho nenaspal, až nad ránem.
Dneska se všichni vrhli na úklid, já udělal jednoduchý oběd pro 30 lidí (pečené stehno s br kaší a zeleninou, brokolicový krém). Teď se těším do postýlůky, v sobě od rána nektarinku, jahody a asi dva litry tekutin... Snad už je to jen únava... A to za chvíli Ivča přiveze superjuniora na víkend...

Vege víkend

4. června 2018 v 19:55 | Marcel
Ne, nebyl to veget víkend, ale vegetariánský. Byla u nás skupinka na jógu a já si trochu klulinařil. V pátek cizrna s hráškem na cibulce, s pečenými bramborami a zakysanou smetanou, nakonec vmíchám čerstvou mátu... V sobotu na oběd úžasné zeleninové kari s rýží a večer obligátní zapečené brambory s cuketou, lilkem, paprikou a dvěmi barvami cibule... Příjemné vytržení z klasiky, která se opakuje. V týdnech pro školy a o víkendech pro dospěláky.
Lucka cestou od rybníka šlápla asi na vosu, pravděpodobně ji píchla do žilky a jed se rychle dostal do krve. Má zánět žil a lymfatických uzlin, je na berlích a nemá chodit... Takže v kuchyni návrat asi tři roky zpět, dopo se Zdeničkou, odpo sám s nějakou eventuální výpomocí.
Je krásné, že každé ráno začínám v rybníce, zaplavu si a totálně se probudím. Ve vodě skončím ještě několikrát denně, v kuchyni začíná být více než léto. Jen pro mne nepochopitelné, jako každý týden, co děti vlastně cgtějí jíst. Asi vymyslím dotazník, který jim rozdám¨, první dva dny budu vařit podle sebe a pak vyhodnotím, co by vlastně chtěli a co vlastně jí. Když mi dneska u svačinky pro 45 dětí, z toho půlka páťáci, vrátili na okýnko dva litry jogurtu ze šesti, bylo to překvapení. Pokud by to zůstalo v míse, OK, ale protože půlka byla v mističkách... Tak ať si ten jogurt, kurva, neberou, když ho nejí. Špiní nádobí a přidělávají mi práci. Ale jim to nedochází, což plně chápu.
Jedna ze dvou škol, které u nás jsou, je u nás potřetí nebo počtvrté. Paní učitelka Hanka je zvládá a i děti si pamatuju, což se nestává.
Navíc se blíží tábory a já se začínám připravovat na ten středoškolský. Zase nový program a nový přístup. Každý den jednu věc a vše v pohodě stihneme...
Co mě ale dostává je pořád stejná věc, komunikace s Láďou Balounem. Dokáže mi povídat i dneska co v pátek "posíkl", jak je to vše "posíknuté" a jak to zase roste. Dostal mě dneska, když jsem mu přivezl opravený křoviňák (únava materiálu na pružince) a chtěl jsem po něm, ať prioritně poseká trávu u statku, pro design. Jeho odpověď "...ale musím přehodit nůž na strunu a mně to bude nějakou chvíli trvat" mě dost dostala. Vím, že strunu nandám na křoviňák asi za minutu ni s promazáním sekacího převodu. Láďa ani nedošel od třešńové aleje k dílně a měl přehozeno. Problém je, že mu jde pomalu bohužel vše. Ale pracovat v současném počasí v montérkách, montérkové bundě a kšiltovce, taky jsem totálně utavený. Ale on si holt nedá říct...

Kam dál